neděle 19. 9. 2021
BLESKOVĚ
Naše lidská existence se projevuje na třech různých úrovních: prostřednictvím těla, mysli a duše. Od 17. století, díky filosofům, jako byl například René Descartes, pro nás ale hraje nejvýznamnější roli rozum (mysl). Považujeme se za racionálně uvažující bytosti a často důvěřujeme mysli mnohem víc než tělu, dokonce jí dovolujeme ignorovat tělo a jeho potřeby.
Když se mluví o tradičních jógových textech, většině lidí se na prvním místě vybaví právě Pataňdžaliho Jógasútry. Tento stručný text je někdy přímo označován jako „Bible jógy“ a v současné době je to asi nejstudovanější jógová moudrost na světě. Ale vždycky tomu tak nebylo.
Jóga se tak rozšířila po celém světě tím, že předložila osvěžující a osvobozující pojetí, že každý z nás musí převzít odpovědnost za samotné vědomí toho, co předkládáme.
V mnoha kulturách, například řecké, egyptské nebo čínské, se objevuje mýtus o tajemném ptákovi, který umírá v ohnivých plamenech a znovu se rodí z vlastního popela. Je symbolem smrti, transformace a znovuzrození a jako silný duchovní totem reprezentuje sílu a obnovu.
Jógová tradice je nesmírně bohatá na různé texty, které obsahují moudrost jogínů minulosti. Jsou studovány stovky, některé i tisíce let a v tradičních liniích se bez jejich studia neobejdete. Mnohé nám poskytují nejen pochopení širšího kontextu jógové praxe, ale i pochopení života jako takového. V této sérii článků se podíváme alespoň na ty nejpodstatnější.
Jógová tradice je nesmírně bohatá na různé texty, které obsahují moudrost jogínů minulosti. Jsou studovány stovky, někdy i tisíce let a v tradičních liniích se bez jejich znalosti neobejdete. Mnohé nám poskytují nejen pochopení širšího kontextu jógové praxe, ale i pochopení života jako takového. V této sérii článků se podíváme alespoň na ty nejpodstatnější.
Jóga je jednou z cest k celostvosti. A jak už to tak na tomto paradoxním hřišti samsáry bývá, využívá k pochopení holistické hry s pravidly duality. Skoro vše myslitelné má v této hře svůj opak. Vše se skládá z různě namíchaných poměrů světla a temnoty, radosti a bolesti, růstu a chřadnutí, ať už uvažujeme v pojmosloví gun, archetypu slunce a měsíce nebo jejich odrazu v archetypech, z nichž jsou upředeny velké příběhy lidstva.
Hned první den v červnu se oslavuje významný svátek vzdávající hold těm nejmenším z nás. Mezinárodní den dětí připomíná jejich práva a potřeby, a ačkoliv se oficiálně slaví až od roku 1950, podněty k němu byly vznášeny již v roce 1925. Příčinou byly válečné křivdy, které se mnohdy dotýkaly právě těch nejčistších a nejbezbrannějších – dětí.
Pataňdžali nás už první sútrou zve k tomu, abychom si uvědomili, jak na tom jsme, a přijali odpovědnost za to, jaké budou naše další kroky. Zve nás do momentu TEĎ. Krása téhle mnohdy přehlížené sútry spočívá také v tom, že začíná slovem „atha“. Začíná slovem nyní. Začíná slovem TEĎ.
Bhagvan Šrí Ramana Maharši, osvícený mudrc z indického Tamil Nadu, jenž měl stejně vřelé vztahy s lidmi, krávami i veverkami, byl opravdový mistr v jednoduchosti. Největší sílu jeho učení dokládá sám jeho život, jelikož doslova žil to, co předával. Nejen díky tomu je jeho učení ve své jednoduchosti skutečně opravdové a jedinečné. Moudře mluvit dneska umí kdekdo, ale moudře žít, to je skutečné mistrovství.
