Kálí je nádherná žena, která dokáže okouzlit muže tak, že ztratí hlavu, ba dokonce život ve snaze získat ji. Připomíná nám, že skutečná krása je neuchopitelná, neboť není spojena s formou, ale s vědomím. Čím více hledáme krásu ve vnějším světě, tím více ztrácíme náš život. A naopak, čím více ji hledáme uvnitř, tím více se dotýkáme věčnosti...
Víme, že na naše fyzické tělo působí komplexní systém energií, bez kterého bychom nemohli fungovat. Tyto energie se prolínají i do našeho běžného života, třeba tím, jak na sebe lidé působí...
Vystoupíme z jeskyně Radosti a usedneme doprostřed palouku poznání. Díváme se na sebe ve všech jeskyních, vidíme sebe, jak trpíme a vzdorujeme, vidíme se sami sebe smát. Avšak ten, kdo sedí a pozoruje, cítí vnitřní klid, ticho a souznění se vším, co je....
Někteří lidé šíří své přesvědčení, že jóga má náboženský podtext, protože vzešla z hinduismu. Je třeba si však uvědomit, že jóga je vzdálená od základní a běžné víry indického lidu i jeho rituálů....
Jeho symbolika nám v tomto kontextu dodává sílu pokračovat v naší životní cestě. Jelen je spojován se zrozením nového dne, silou nových počátků a vede své svěřence k přirozené rovnováze. Jelen je láskyplným ochráncem, a proto je důležité si rozpomínat na jeho léčivou obnovující sílu a požádat o jeho vedení vždy, když ho budeme potřebovat...
Budete-li cvičit pravidelně jóga nidru, můžete omezit běžný spánek. Člověk se tak nestane obětí nespavosti. Naopak si budete vědomi zvýšeného stavu vědomí a získaného času, který můžete použít k introspekci, koncentraci a meditaci. Normální spánek se pro vás stane ještě účinnějším než dříve. Jak na to ?
Abychom mohli ztišit pohyby ve vědomí, a zažít vnitřní klid, hovoří mudrc Patanjali v Sútře 1.12 o dvou pilířích jogové disciplíny a to o praxi (abhyāsa) a nepřipoutanosti (vairāgya), které se vzájemně doplňují a podporují, a tvoří celistvý přístup na cestě k poznání svého Já.
Hledáme stále venku. Hledáme nové učitele, směry, tradice, své guru. Avšak opravdový guru učí jedno: princip a sílu guru má každý v sobě aneb vnitřní chrám toho nejvyššího učitele – nás samotných.
Všichni chceme být šťastní! Jakožto lidé máme svobodu rozhodovat se, co uděláme, a co ne. Můžeme třeba zvolit cestu doleva, nebo doprava, provést určitou činnost, nebo ji vynechat, něco schválit, nebo odmítnout. Ale jak se máme teď rozhodnout? Existuje volba, která vede k trvalejšímu štěstí, než jakým je prchavý okamžik příjemně stimulovaných smyslů?
Často slýchávám, že se nám v evropské kultuře nedostává smysluplných rituálů, ať už čistě osobních, nebo přechodových. Zřejmě to souvisí s rozšiřujícím se ateismem a celkovým odklonem mladé generace od křesťanství a náboženství vůbec. Co to vlastně může být rituál?
