neděle 25. 10. 2020
I během vánočního období nás může provázet Pataňdžaliho Jógasútra. Ta svým obsahem vysvětluje osm stupňů jógy a první dva, jama a nijama, se zabývají morálními a etickými pravidly, naším chováním vůči sobě i ostatním....
Dnes se s vámi chci podělit o velmi kontroverzní téma, které se může zdát, že rozděluje jógový svět na dvě půlky. Jedni, co opravdu věří, že celibát je cesta, a druzí, kteří tvrdí, že je to zastaralé a špatně chápané nebo vysvětlované téma.
Stoupám bosou nohou na mokrou trávu, kráčím a rozbaluji podložku. Ach ta vláha, svěžest. Matka Země sklidila boží slzu.
Každý člověk touží po zdraví. Tato touha, kterou všichni sdílíme, se rodí ze silné tendence, již mají hluboko v srdci všechny bytosti. Při praktikování meditace se naše vědomí otevírá nekonečnému rezervoáru energie, tvořivosti a inteligence, které se nacházejí v každém z nás.
Život je takový, jaký je – není černobílý, je krásný a laskavý, je krutý a nelítostný. V konečném důsledku ale vždy záleží na nás, jaký je právě náš život. O tom hovoří druhá nijama – santóša neboli spokojenost s tím, co je.
Jaké jsou hlavní filozofické myšlenky, ze kterých se stále učíme a pocházejí právě z jógových súter?
Podzim započatý podzimní rovnodenností je čas, kdy máme tak trochu bilancovat nad tím, co je třeba nechat odejít, čemu se dále věnovat a co změnit…
Nastává zlomový okamžik v historii jógy. Moment, kdy se jógové texty začínají překládat do angličtiny. Indický fenomén se stává fenoménem celosvětovým. K tomu také napomáhá psychospirituální krize, kterou prochází západ v důsledku světových válek.
Namasté je přece kořen celé jógy, a pokud si neuděláme čas na to respektovat hlavní myšlenku jógy, tak proč to pak děláme...?
„Vše, co plyne, vše, co přináší pohyb a odnáší stagnaci.“
