U mnohých dojde k prvnímu kontaktu s jógou skrze podložku. Možná že zajdou do oblíbeného fitka na lekci, kde zjistí, že jejich lektor onemocněl. Aby nemuseli domů, podívají se do rozvrhu a zjistí, že se na jiném sále zrovna cvičí jóga. A tak se rozhodnou to zkusit. Jiní na svou první lekci přijdou na doporučení někoho, kdo se józe věnuje. Nebo ji chtějí zkusit ze zvědavosti, že se jim líbí ásany, kultura kolem jógy. Ať už je to z jakéhokoliv důvodu, většinou zjistí, že cvičení je velmi příjemné, a tak u něj zůstanou.

Jóga dává každému, co v danou chvíli potřebuje
Ti, kteří vytrvají, začnou psát vlastní jógový příběh. Cesta každého z nás je jiná, protože jsme jedineční. A jóga pomáhá jedinečnosti každého vyniknout, jelikož mu dá přesně to, co v danou chvíli života potřebuje. Proto se říká, a neříká se to tedy nadarmo, že jóga nás může provázet celým životem, za všech situací, i zdravotních, v jakémkoliv věku. Kopíruje to, kým zrovna jsme, pomáhá nám se měnit a přibližovat se vlastní přirozenosti, abychom mohli dosahovat harmonie, pohody a hluboké vnitřní spokojenosti.

Změna, která se děje postupně
To všechno se děje postupně. Na podložce si začínáme uvědomovat dech, vlastní tělo, jak se u provedení té které ásany cítíme, co nám jógové cvičení přináší. Možná se o jógu začneme zajímat víc, budeme číst knihy, najdeme si učitele, praxi ze studia přeneseme také domů. Začneme jógou žít. Dojde nám, že fyzické cvičení je jen jedním z jejích aspektů, jen jedním z benefitů, které přináší. Naší změny si postupně začne všímat i okolí. Lidem bude v naší přítomnosti dobře, protože budeme vyzařovat klid a pohodu.

Proč nikdy neusnout na vavřínech
V takové chvíli ovšem přichází nástraha. Nikdy si nesmíme myslet, že jsme udělali dost. Více než všichni ostatní. Že naše cesta je u konce. A proto máme právo kázat a radit. Nesmíme podlehnout pocitu vlastní důležitosti. V takovém případě se do popředí dostane ego a radžas nás dříve či později stáhne do tamasu, o němž si ve vlastní zaslepenosti můžeme myslet, že se jedná o sattvu. Jóga učí pokoře, víře v dobro a v sebe, o důležitosti cesty vnímané jako cíl, cesty, která nikdy nekončí, protože právě nástup na ni a udržení se na ní je oním cílem. Kdo si myslí, že došel, kam směřoval, dostává se ve skutečnosti na scestí.

Jak to vypadá na jógovém scestí
A na scestí čeká spoustu nástrah. Obluzení vlastní nabubřelostí se můžeme domnívat, že jsme dosáhli sattvy a hluboké vnitřní spokojenosti. Ve skutečnosti ovšem jednáme zcela opačně, než jak bychom se chovali, kdybychom tam opravdu došli. Ztrácíme totiž pokoru, jednoho z nejcennějších společníků na naší cestě. Už nám nestačí lidi inspirovat, považujeme se za někoho nadřazeného, za vyšší bytost, která nahlédla sattvické světlo a pochopila, a z tohoto postu s ostatními také mluvíme. Stavíme sami sebe na piedestal. Neoprávněně.

Když se vytratí pokora
Máme ústa plná nevyžádaných rad, pouček, které zdůvodňujeme tím, že „to zkrátka víme“, a vůbec nepřipouštíme, že by pravda na naší straně stát nemusela. Porušujeme jamy a nijamy, nejednáme se sebou s otevřeností a jednotou myšlenek, slov a činů, zasahujeme ostatním do jejich životů, a to nevyžádaně, hrubě a nevybíravě. Popíráme realitu a domníváme se, že jsme získali objektivní nadhled, že teď se nemusíme ničím trápit, protože jsme dosáhli oné toužené rovnováhy a harmonie. Ve skutečnosti si ale jen vybíráme, co chceme vidět, a před tím, co se nám nehodí, zavíráme oči.

Zaslepenost prezentovaná jako vševědoucnost
A když si někdo dovolí nám něco takového naznačit, bráníme se prudkou agresí, ovládne nás hněv a vztek, protože „my jsme přeci těmi, kteří vědí“. My jsme těmi, kteří vylezli z temné Platónovi jeskyně a uviděli světlo, a proto máme nyní právo o tom všem povědět. I těm, co nás poslouchat nechtějí. Možná že především těm. Protože když narazíme na odpor, tak nějak zvláštně nás to dopaluje, takže potřebujeme, aby právě dotyčný pochopil, že právě my máme pravdu.

Život v pravdě
Prevence takového rozpoložení existuje. Je jí vytrvalá praxe činěná s pokorou, úctou i respektem k sobě, k ostatním, k celému světu. Je třeba neustále rekapitulovat své hodnoty a postoje, identifikovat záměry svého jednání, jednat se sebou i ostatními upřímně a laskavě, žít v pravdě a pravdy si cenit, pravdu respektovat, pravdu praktikovat.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com