Tradiční jógové texty bývají většinou technické anebo filosofické. O slavných jogínech jsou zde nanejvýš stručné zmínky – nejčastěji pouze jména. Ovšem v lidové tradici najdeme celou řadu příběhů spojených s významnými jogíny minulosti. Bývají to zábavné příběhy, kde se to jen hemží zázraky, bohy i démony.
Když Gándhí, jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie, usiloval o vymanění svého národa z britské nadvlády, řekl: „Jestliže vytváříte lásku takovým způsobem, že sama udělá na takzvaného nepřítele nesmazatelný dojem, musí vám lásku vrátit… a to vyžaduje daleko větší odvahu než rozdávání ran.“
Tradiční jógové texty bývají většinou technické nebo filosofické. O slavných jogínech jsou zde nanejvýš stručné zmínky – nejčastěji pouze jména. Avšak v lidové tradici najdeme celou řadu příběhů spojených s významnými jogíny minulosti. Bývají to zábavné příběhy, kde se to jen hemží zázraky, bohy i démony...
Hledáme stále venku. Hledáme nové učitele, směry, tradice, své guru. Avšak opravdový guru učí jedno: princip a sílu guru má každý v sobě aneb vnitřní chrám toho nejvyššího učitele – nás samotných.
Šivananda viděl bolesti lidstva – tehdy především hrůzy první světové války a utrpení, jež následovalo – jako důsledky lidských činů. Snažil se proto probudit člověka z jeho naivity a přimět ho, aby napravil své jednání, aby využil svůj život k dosažení vyšších cílů a vyprostil ho ze sil nižší přirozenosti.
Átman neboli individuální duše člověka je bráhman, tedy věčný princip světa, z něhož vše vychází a v němž vše spočívá. Poznání, že člověk je ve své podstatě bráhman, které nutně vede skrze cestu do nitra vlastní duše, osvobozuje z věčného koloběhu životů, je blažeností.
Vivékánanda zkonstruoval náboženství, jež odpovídalo potřebám koloniální situace. Přesvědčil Západ, že indický národ, díky hinduismu, může být prostředkem pro povznesení celého lidstva. Zmírnil tak misijní tlak křesťanů v Indii, pozvedl sebevědomí Indů, přispěl k modernizaci Indie v rámci zachování její identity a Západu vrátil Boha.
Svámí Gítánanda označoval jógu, kterou vyučoval, za jógu starých indických mudrců (doslova „rishiculture yoga“). Jeho žáci, kteří jsou rozeseti po celém světě a kteří studovali se svámím v rozmezí několika desetiletí, dnes tuto jógu označují jako školu Gítánanda jógu, a tím naznačují i svoji příslušnost k svému učiteli.
