Klasické Pataňdžaliho jógové období, které se orientuje především na práci s myslí, se postupně proměňuje. Pro dosažení změn vědomí už tělo není jen přítěží. Naopak se stává hýčkaným příbytkem pro lidskou duši a cvičení ásan a očistné techniky se dostávají do popředí. Píše se zhruba 5. století n. l. a jóga zažívá velkou proměnu, z které těžíme dodnes.
Jak je jóga stará, vlastně nikdo neví. Indové nikdy nelpěli na písemné tradici, a už vůbec se netrápili datováním událostí. Základ této disciplíny se dá najít až pár desítek tisíc let nazpět, a to v šamanismu....
Tradiční jógové texty bývají většinou technické nebo filosofické. O slavných jogínech jsou zde nanejvýš stručné zmínky – nejčastěji pouze jména. Avšak v lidové tradici najdeme celou řadu příběhů spojených s významnými jogíny minulosti. Bývají to zábavné příběhy, kde se to jen hemží zázraky, bohy i démony.
Tradiční jógové texty bývají většinou technické anebo filosofické. O slavných jogínech jsou zde nanejvýš stručné zmínky – nejčastěji pouze jména. Ovšem v lidové tradici najdeme celou řadu příběhů spojených s významnými jogíny minulosti. Bývají to zábavné příběhy, kde se to jen hemží zázraky, bohy i démony.
Když Gándhí, jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie, usiloval o vymanění svého národa z britské nadvlády, řekl: „Jestliže vytváříte lásku takovým způsobem, že sama udělá na takzvaného nepřítele nesmazatelný dojem, musí vám lásku vrátit… a to vyžaduje daleko větší odvahu než rozdávání ran.“
Tradiční jógové texty bývají většinou technické nebo filosofické. O slavných jogínech jsou zde nanejvýš stručné zmínky – nejčastěji pouze jména. Avšak v lidové tradici najdeme celou řadu příběhů spojených s významnými jogíny minulosti. Bývají to zábavné příběhy, kde se to jen hemží zázraky, bohy i démony...
Hledáme stále venku. Hledáme nové učitele, směry, tradice, své guru. Avšak opravdový guru učí jedno: princip a sílu guru má každý v sobě aneb vnitřní chrám toho nejvyššího učitele – nás samotných.
Šivananda viděl bolesti lidstva – tehdy především hrůzy první světové války a utrpení, jež následovalo – jako důsledky lidských činů. Snažil se proto probudit člověka z jeho naivity a přimět ho, aby napravil své jednání, aby využil svůj život k dosažení vyšších cílů a vyprostil ho ze sil nižší přirozenosti.
Átman neboli individuální duše člověka je bráhman, tedy věčný princip světa, z něhož vše vychází a v němž vše spočívá. Poznání, že člověk je ve své podstatě bráhman, které nutně vede skrze cestu do nitra vlastní duše, osvobozuje z věčného koloběhu životů, je blažeností.
