pondělí 12. 10. 2026
Uplynulo několik měsíců ranní sadhány ve společnosti miminka, které se nezastaví a neohroženě překonává překážky i dřívější limity. Pasivní posedávání na hrací podložce nebo rozvážné přesuny jsou dávno zapomenuty. Roztříštěnost mé pozornosti mezi sledováním Eliho úmyslů a činů a mou praxí byla jen beta verzí dynamiky našich dnešních rán.
První díl Mamaste vznikal postupně, když ještě Eli ležel na bříšku a pohyboval se převážně pivotováním kolem vlastní osy. Už tehdy dokázal z rychlosti šneka nečekaně přepnout na turbo, ale jeho trajektorie se jakž takž dala předvídat.
Jsem maminkou malého, zázračného miminka jménem Eli. Nomen omen – hezká metafora pro to, že nám kompletně ozářil – a tak trochu bleskově odpálil – dosavadní životní režim.
Mamaste je soubor postřehů a myšlenek, které mi prolétají hlavou především při pravidelné ranní jógové praxi, jejíž charakter se společností miminka výrazně změnil. Z prvních očních kontaktů s novorozencem se postupně stává spontánní, často improvizovaná hra. Miminko vás podlézá v psovi hlavou dolů, rozhodne se udělat si bunkr pod vámi jako mostem nebo vás přelézá v pozici dítěte. Výsledkem je kreativní jógová sestava a co si budeme nalhávat, častokrát pořádná výzva.