sobota 28. 5. 2022
Sedím v ordinaci ájurvédského lékaře Dr. Rohita v Goe a pečlivě naslouchám jeho povídání o tom, jaké procedury mě budou v následujících deseti dnech čekat a jaké by mělo mít celé toto snažení smysl.
Zátoka přede mnou je zalitá světlem vycházejícího slunce a já se chystám usednout na podložku a užít si lekci jógy, kterou konečně nepovedu já a budu si tak moci užít ten luxus, kdy někdo jiný povede mě a já si zavřu oči a budu plynout pozicemi až do mé nejoblíbenější – šavásany.
Dospíval jsem v osmdesátých letech minulého století, kdy kouřit cigarety bylo trendy, frčelo plastové nádobí, holky se pyšnily přepálenou trvalou a vrcholem všeho snažení byl wartburg z Tuzexu, jehož pachovou stopu jste mohli cítit ještě dlouho poté, co zmizel za horizontem.
Otevřeným oknem pozoruji zářivou bílou kouli na noční obloze. Nemůžu spát, ostatně jako vždy, když vrcholí úplněk. A tak jen koukám do stropu a doufám v krátký spánek nad ránem…
