To nejcennější, co můžeme darovat, je čas… Čas, o kterém všichni říkáme, že ho máme málo.

Zapomeňte na to, že přestanu kouřit! odvětila máma s cigaretou v ruce, když jsme seděli na její milované chalupě pod košatým ořechem, který zasadil kdysi její táta, můj děda. Cigareta jí mezi prsty nechyběla opravdu nikdy. Když jsem za ní přijížděl v zimních měsících, musel jsem ji ve světnici občas hledat jen podle toho, odkud přicházel její hlas, protože celá místnost byla zahalena cigaretovým kouřem.

Tři přání

Ke svátkům se hodí přání a přát si..."Přeji si být zdravý, bohatý a šťastný. A kdyby to prostřední náhodou nevyšlo? Tak to změním na veselý", dodává ve svém blogu LEHKOST BYTÍ, Jakub Šamberger.

Co tě nezabije…

Za život se setkáme se spoustou výzev, se kterými se každý musíme vypořádat svým způsobem. Děláme to tak, jak nejlépe dovedeme. Někdo je opatrný, jiný taktizuje, další jde do všeho po hlavě. Mnohé závisí na tom, co si v sobě neseme ve vínku od narození, takový mix obou našich rodičů.

Kafe a zen

Něco tam chrastí… to není rumbakouleBrácha, sypej dál. Pokračuji v sypání malým otvorem, který můj bratr vyvrtal vrtačkou, a pozoruji, jak se vykopaný důlek postupně zaplňuje světle šedým popelem. Čekali jsme na tu chvíli rok a půl. Nebyl na vině covid. Bylo jen potřeba udělat mnoho kroků, než jsme se mohli všichni sejít pod tisem, v nejzastrčenějším rohu zahrady.

Od rozbíjení talířů k józe

„Musíš a nesmíš“, to byla dlouhé roky moje nejnenáviděnější slova, která na mě jakožto ryzího Berana s ascendentem v Beranu působila jako červený hadr na býka. Bohužel jsem vyrůstal v době, kdy se na nějaké vysvětlování a debaty s rodiči příliš nehrálo, a ta dvě slova jsem tak slýchal poměrně často. Vyvolávala ve mně vzdor, v dětském věku by se možná i dalo říct roztomilý. Nafouknuté tvářičky a ruce zkřížené na znamení, že tohle teda dělat nebudu.

Za sebeláskou na kraj světa

S termínem sebeláska jsem se setkal poprvé na lekci anusara jógy v americkém Coloradu. Pamatuji si to vcelku přesně, byla to první a poslední lekce anusara, kterou jsem kdy absolvoval. Psal se listopad roku 1999, ano, čtete správně, do přelomového milénia zbývalo jen pár měsíců.

Vosa, mravenec a šavásana

Zátoka přede mnou je zalitá světlem vycházejícího slunce a já se chystám usednout na podložku a užít si lekci jógy, kterou konečně nepovedu já a budu si tak moci užít ten luxus, kdy někdo jiný povede mě a já si zavřu oči a budu plynout pozicemi až do mé nejoblíbenější – šavásany.

Imunita dneška

Dnes máme na všechno výzkumy. Mnoho z nich si protiřečí. Záleží totiž na tom, která skupina si výzkum zadala, která skupina ho financovala a jak dlouho výzkum probíhal.

Spánek nade vše

Otevřeným oknem pozoruji zářivou bílou kouli na noční obloze. Nemůžu spát, ostatně jako vždy, když vrcholí úplněk. A tak jen koukám do stropu a doufám v krátký spánek nad ránem…

Jak jsem se ztratil v lese a na chvíli i v životě

Vyrůstal jsem v čase papírových map, kdy ztratit se bylo tak jednoduché, že si to dnes málokdo dovede představit. Takovou mapu stačí pootočit a už si to vesele štrádujete úplně jiným směrem. Nemluvím o tom, když po několika hodinách jízdy zjistíte, že ji držíte vzhůru nohama.