pondělí 12. 10. 2026
BLESKOVĚ
S termínem sebeláska jsem se setkal poprvé na lekci anusara jógy v americkém Coloradu. Pamatuji si to vcelku přesně, byla to první a poslední lekce anusara, kterou jsem kdy absolvoval. Psal se listopad roku 1999, ano, čtete správně, do přelomového milénia zbývalo jen pár měsíců.
„Jedná se o stařecké změny na pokožce, od teď se budeme vídat častěji,“ švitořila zvesela moje kamarádka dermatoložka Eva. Mám ji moc rád, ale to slovo stařecké mi najednou neznělo z jejích úst roztomile.
Jóga se v mém životě zabydlela před dlouhým čtvrtstoletím. To zní samo o sobě dost děsivě, protože já si připadám docela mladě. Otázka je, jakou optikou vnímá moje mládí okolní svět. Ale já se držím rčení, že jsem starý tak, jak se cítím. To ale trochu odbíhám. Všeobecně se předpokládá, že pokud se věnujete józe, jste člověk vyladěný, vyklidněný, takzvaně v zenu. Nechci nikoho odrazovat od praktikování jógy, ale přítomnost zenu není tak docela automaticky zaručena.
Sedím v ordinaci ájurvédského lékaře Dr. Rohita v Goe a pečlivě naslouchám jeho povídání o tom, jaké procedury mě budou v následujících deseti dnech čekat a jaké by mělo mít celé toto snažení smysl.
Dnes máme na všechno výzkumy. Mnoho z nich si protiřečí. Záleží totiž na tom, která skupina si výzkum zadala, která skupina ho financovala a jak dlouho výzkum probíhal.
Vleču se do kopce a vztekle kopu do kamenů před sebou. Nemůžu popadnout dech a nohy mě bolí tak moc, že se musím ke každému kroku doslova přemlouvat. A ten kopec nekončí… a navíc jsem tu cestu naplánoval sám. Nemám ani komu vynadat, že to vymyslel úplně špatně.
Určitě se vám to také někdy stalo. Vzbudíte se uprostřed noci, hlavou se vám honí myšlenky jako o závod a vy ne a ne zabrat. Doporučené techniky „let go“ opravdu moc nefungují, obzvlášť v noci, když jste sami se sebou, což bývá popravdě ta největší výzva.
„Zapomeňte na to, že přestanu kouřit!“ odvětila máma s cigaretou v ruce, když jsme seděli na její milované chalupě pod košatým ořechem, který zasadil kdysi její táta, můj děda. Cigareta jí mezi prsty nechyběla opravdu nikdy. Když jsem za ní přijížděl v zimních měsících, musel jsem ji ve světnici občas hledat jen podle toho, odkud přicházel její hlas, protože celá místnost byla zahalena cigaretovým kouřem.
Ke svátkům se hodí přání a přát si..."Přeji si být zdravý, bohatý a šťastný. A kdyby to prostřední náhodou nevyšlo? Tak to změním na veselý", dodává ve svém blogu LEHKOST BYTÍ, Jakub Šamberger.
Za život se setkáme se spoustou výzev, se kterými se každý musíme vypořádat svým způsobem. Děláme to tak, jak nejlépe dovedeme. Někdo je opatrný, jiný taktizuje, další jde do všeho po hlavě. Mnohé závisí na tom, co si v sobě neseme ve vínku od narození, takový mix obou našich rodičů.
