Brána je místem, kudy něco vstupuje, a často bývá někým nebo něčím střežena, takže skrze ni nemůže projít to, co nechceme. Jógová moudrost nás nabádá, abychom střežili brány svého chrámu, jímž naše tělo je, ať může vstoupit jen to, co je sattvické, čisté a hlavně skutečně užitečné.

Brána také funguje jako vchod do jiného prostoru a třeba i do další dimenze, do míst, kde se cítíme jinak. Brány kostelů, chrámů či jógových studií jsou symbolickým vstupem na posvátného území, jež nám může pomoci vidět svůj život a svět z nové, širší perspektivy.

Naše realita se neustále mění. Každý okamžik dozrává nová karma a nic není jisté. To může být občas zdrojem nejistot a obav. Co je vlastně správně a co špatně? Jaký je můj další krok ve světě, kde nic není permanentní a nic netrvá věčně?

Řešením pak bývá vnímat vše jako součást zajímavé cesty. Začít se dívat jako nezaujatý pozorovatel, jenž si je vědom, že nestálost má v sobě krásu a nakonec může být zdrojem uvolnění. Díky tomuto faktu totiž nemá smysl se ničím dlouho trápit.

Když pak projdeme branou jógového studia, svého jógového domácího prostoru nebo na svou jógamatku, je užitečné se na chvíli zastavit a uvědomit si jemnou změnu reality. Krásné je, že záleží jen na nás, zda si tuhle změnu v sobě uvědomíme a dovolíme. Když je pro nás jógová praxe rituálem a učitel jógy ideálně vytvoří prostor pro to, aby jeho studenti mohli svou praxi prožívat jako rituál, můžeme si díky tomu uvědomit, že nejsme jen tělo. Že to, co se děje, je součástí vyššího plánu. Může nám to pomoci k tomu, že budeme v životě radostnější a víc v klidu. Pokaždé, když praktikujeme, můžeme tak projít branou k vnímání svého života jako posvátného aktu.

Vstupem na posvátné místo a do posvátného času se dostáváme do čistého vědomí. V tomto stavu čirého bytí mizí rozlišování na dobré a špatné, mizí hodnocení sebe, ostatních, toho, co se děje.

V jógových textech najdeme příběh o Džajovi a Vidžajovi, již byli strážci brány Višnuova království Vaikunthy. Řízením osudu naši dva hrdinové nevpustili do království čtyři světce, kteří je následně prokleli. Strážci se pak narodili ve světě lidí. Když se o tom dozvěděl Višnu, nabídl Džajovi a Vidžajovi dvě možnosti. Buď zůstat lidmi a prožít sedm zrození, nebo se zrodit jako nepřátelé Višnua, prožít tři zrození a pak se vrátit do Vaikunthy.

Oba bratři se okamžitě shodli: „Ó pane, je lepší být s tebou propojen jakožto tvůj nepřítel než o tobě vůbec nevědět. Budeme-li tvými nepřáteli, budeš na nás neustále myslet a to bude naším požehnáním. Být tebou zabiti, nás osvobodí.“ Rozhodli se stát součástí Višnuových pozemských dramat, která chrání dobro a ničí nepřátele dobra.

Ve všech životech pak naši hrdinové plnili svou roli démonů s plným nasazením. V druhém byli zrozeni jako Rávana a Kumbhakarna, které možná znáte z příběhu o Rámovi, Sítě a Hanumánovi. Ve všech zrozeních byli také stále plnou pozorností u Višnua. Když pak byli potřetí zabiti avatárem Višnua, tentokrát Kršnou, vrátili se do jeho království jako strážci brány.

Nahlédnete-li na tento příběh z širší perspektivy, možná si všimnete něčeho zajímavého. Je velmi tenká linie mezi žebrákem a králem, mezi neřádem a světcem. Je to jen závoj iluze, jenž nám zakrývá plné vidění, pravou identitu duše. My sami si volíme svoji roli a v průběhu věků zažíváme velmi různé zkušenosti. A díky této možnosti volby se můžeme vracet i do svého pravého domova – bezbřehého klidu a bezpodmínečné lásky ke všem projevům bytí. Protože nakonec je všechno přesně tak, jak má být.

Krok za krokem do pozice brány

Parighásana je jednou z úklonových pozic. Dovolím si říci, že nějakou formu úklonu je užitečné provádět téměř každý den. Během našeho běžného fungování se totiž většinou moc neukláníme. Úklony jsou velmi přínosné například proto, že umožňují trojdimenzionální dech, jenž je plně vyživující. Pozice brány současně masíruje břišní orgány, vytváří prostor v páteři a při správném provedení pomáhá posilovat boční stranu trupu, k níž se ukláníme.

Provedení:

• Sedněte si na zem, natáhněte nohy dopředu do pozice hole, dandásany.
• Jednu nohu pokrčte dozadu tak, že pata bude ležet vedle stejné sedací kosti (jako v překážkovém sedu).
• Posuňte nohy od sebe, aby se mezi nimi vytvořil pravý úhel.
• Dejte si ruce do pasu, vnímejte pevnou oporu všech ploch, jež máte na zemi, a s nádechem vytvořte prostor v těle jemným vytažením se nahoru. Pak se otočte směrem od natažené nohy.
• Začněte se s výdechem uklánět, hřbet ruky, jež je níže, opřete o zem v úrovni stehna nebo lýtka a lehce se od něj odtlačte. Horní paži vytáhněte přes tělo do úklonu a nechte tělo, ať samo bez tlaku rozhodne, zda se chytíte za palcovou hranu chodidla natažené nohy. Volně dýchejte a vnímejte, jak se na protahované straně vytváří prostor.

• autorka: Kateřina Hilerová 
• www.studiosedmenebe.cz
• foto: archiv autorky