neděle 4. 6. 2023
Jóga nám poskytuje prostor pro vydání se na tichou cestu dovnitř sebe sama. Tam, kde se můžeme spojit s naším vnitřním světlem a jeho jiskru potom vnést do světa a sdílet ji s ostatními. Naše vnitřní světlo, naše světlo naděje, je světlem oproštěným od všeho utrpení a smutku, je naší nejhlubší podstatou, odrazem Boha v každém z nás.
V procesu sdílení jógy s ostatními dnes používám, s notnou dávkou pokory a respektu k celému záměru, řadu nepůvodních nástrojů. Jedním z nich je humor. Humor laskavý a tu a tam i černý. Tedy, filosoficky vzato, jakýsi paradox, ukrytý ve všem životním snažení, je třeba z buddhistického hlediska zmíněnému černému humoru dosti blízký.
Člověk vůbec neumírá, neboť smrt je jen branou nových životů. A v tom spočívá útěcha upanišad, že za dobré činy dojde člověk již zde na zemi nejvyšší odplaty.
To, co by nám měl život dát, je smysl. Na smrtelné posteli bychom si měli říct, že to, co jsme prožili, bylo smysluplné a vychutnali jsme si to. Možná právě proto procházíme duševními fázemi růstu a učíme se, že změna, nové začátky a nevratné konce jsou nedílnou součástí existence. Učíme se proměně a přelévání…
Symbolem je samotná jóga, která nám připomíná, že vše odehrávající se v mikrokosmu se odehrává i v makrokosmu. Hathajóga nás učí rovnováze. Slovo ha znamená slunce, slovo tha znamená měsíc.
Jógová tradice je nesmírně bohatá na různé texty, které obsahují moudrost jogínů minulosti. Jsou studovány stovky a některé i tisíce let a v tradičních liniích se bez jejich studia neobejdeme. Mnohé nám poskytují nejen pochopení širšího kontextu jógové praxe, ale i pochopení života jako takového. V této sérii článků se podíváme alespoň na ty nejpodstatnější.
Stane se, že když člověk potká jógu (nebo jóga člověka), začne zjišťovat, že ledacos by se v životě dalo dělat lépe. Přichází nadšené „přebudovávání ve jménu světlých zítřků“. V následujícím textu se zkusím zamyslet nad tím, jak daleko lze v tomto směru zajít a nakolik je to prospěšné nejen pro nás, ale i pro okolí. Když budu mluvit z vlastní zkušenosti, zmíněnému procesu se nelze vyhnout. Liší se jen strategie – od postupného přejímání nových inspirací až po radikální řez, kdy se adeptovo okolí bojí o jeho psychické zdraví. Měli bychom mít na paměti, že jógová praxe v našich podmínkách by měla být spíše jakýmsi tajným trumfem, jenž životu dodává novou kvalitu, než fetišem, který nám život komplikuje.
Všichni chceme být šťastní! Jakožto lidé máme svobodu rozhodovat se, co uděláme, a co ne. Můžeme třeba zvolit cestu doleva, nebo doprava, provést určitou činnost, nebo ji vynechat, něco schválit, nebo odmítnout. Ale jak se máme teď rozhodnout? Existuje volba, která vede k trvalejšímu štěstí, než jakým je prchavý okamžik příjemně stimulovaných smyslů?
Hledáme stále venku. Hledáme nové učitele, směry, tradice, své guruy. Avšak opravdový guru učí jedno: princip a sílu guru má každý v sobě aneb vnitřní chrám toho nejvyššího učitele – nás samotných.
S praxí zjišťujeme, že se život stává příjemnějším, a tak můžeme vykonávat své každodenní činnosti s větším smyslem pro mír...