čtvrtek 3. 10. 2024
Symbolem je samotná jóga, která nám připomíná, že vše odehrávající se v mikrokosmu se odehrává i v makrokosmu. Hathajóga nás učí rovnováze. Slovo ha znamená slunce, slovo tha znamená měsíc.
Hledáme rovnováhu mezi sluncem a měsícem, tedy mezi mužským a ženským principem. Vnitřně začínáme chápat celý proces mikrokosmu a makrokosmu, až když ucítíme symboliku mikrokosmu v makrokosmu. Zjednodušeně řečeno vše, co se odehrává uvnitř, je zhmotněním vnějšího. (viz článek Symbol měsíce v józe)
V tomto článku se zabýváme sluncem, tedy symbolem slova ha, slunečním mužským principem.
Slunce v józe symbolizuje mužský princip, energii dávající, aktivní, sílu, oheň, pravou stranu těla. Vztahuje se k němu ranní praxe a její oživující účinky pro tělo a mysl. Ranní pozdravy slunci, bandhy, krije. Dynamické sekvence. Pozice zaměřující pozornost na energetické centrum, solar plexus, a také aktivně zapojená pravá strana těla (u balančních pozic).
Pro harmonii hledáme hathajógu, spojení slunce a měsíce, tedy spojení mužského a ženského. Vzniká jednota. Spojení.
V praxi jógy rozvíjíme disciplínu, což znamená spojování se s mužským principem.
Aktivace slunečního aspektu nám pomáhá stoupnout si do své síly a kultivovat určité rituály.
Proto začínáme krija jógou a čistíme první dvě čakry, které jsou nutné k přežití.
Po jejich očištění se aktivuje čakra „vědomí sebe sama“ a zde se spojíme se solarem a také vnitřním sluncem, stoupáme si do disciplíny a mužského principu. Po cestě ukotvení potřebných nástrojů a naladění skrze rituály přichází síla, která vychází z vnitřku, konfrontace ega a přijetí sebe sama.
V plné síle a disciplíně s vědomím toho, kým jsme, přecházíme k vyšším čakrám, tedy více do plynutí, ženskosti a měsíčního principu jógy. Nutno zmínit, že každá čakra má obě polarity, můžeme tedy jednotlivé pozice směrovat k oběma polaritám a ladit se na přirozený přírodní cyklus slunce a měsíce. Hlubší rovina spojení se s ženskou polaritou je také napojení na Matku Zem (archetyp matka) a polarita jinová u spodních čaker a vyšší rovina mužského principu, která otevírá vědomí a směřuje k vyšším čakrám. Spojení se s Vesmírem (archetyp otec).
Věnovat se praxi se záměrem při novoluní a úplňku.
Praxe jarní a letní je také praxí dynamičtější, slunečnější, zatímco podzimní a zimní více jinová, lunární, niterní, ženská, tedy měsíční.
Setkání se s mužským principem v nás samotných je jako potkat svou sílu, postavit se do své roviny a tím se otevřít hlubokému procesu zkoumání a „léčení se“.
Slunce potká měsíc. Muž potkává ženu a síla mužského principu zde drží prostor ženské rovině, aby se mohla projevit, ukázat a bez ostychu přijmout sebe sama. Její dary spočívají právě v důvěře, lásce a láskyplnosti a umění se otevřít. Otevřít se mužské polaritě natolik, aby ona měla prostor se projevit a on se postavit. Tím každá polarita stoupá do své síly, ukotvuje svou pozici a nese svou roli. Jednota, kde se oba elementy potkávají s vědomím, že jsou sebou a zároveň jednotou.
V józe tedy zkoumáme sebe z obou těchto polarit. V hathajóze kultivujeme a harmonizujeme oba póly současně. Tedy jin a jang se neustále potkávají a protínají. Stoupáme od první čakry vzhůru a také balancujeme mezi jednotlivými pozicemi. Vyrovnáváme pravé a levé. Stoupáme si do své osy a tím harmonizujeme bytí. Vnímáme v rovině fyzické, zda pravá či levá půlka těla je v rovnováze. („Jedna strana jde lépe oproti druhé,“ apod.)
Harmonií je jednota, vybalancují se strany, harmonizují se polarity a mužský princip objímá ženský. Slunce svítí a měsíc září.
Přenastavíme-li a harmonizujeme sebe, přenastavíme a harmonizujeme také okolí.
Jsme-li otevřeni změně a faktu, že jedinou jistotou je právě změna, pravda nám nezůstane skryta.