Gram praxe je cennější než tuna teorie

09. 02. 2017


Dost bylo napsáno o tom, co je jóga a jak je zdraví prospěšná, jak provádět jógová cvičení, co jsou čakry a kundaliní a jak ji probouzet. Tak čteme a hltáme informace, obdobně jako hltáme jídlo.

Ne náhodou volím tuto paralelu. Bez potravy přežít neumíme a snad každý ví, že střídmost je podmínkou dobrého zdraví. Přesto lačně polykáme a hromadíme vše, čemu věříme, že je dobré. Zapomínáme při tom, že prospěšnost čehokoliv závisí nejen na kvalitě, ale i na kvantitě. Známe a dbáme na to u léků, které v malém množství pomáhají a ve velkém zabíjejí. Pokud jde o zmíněné jídlo, tak sice víme, že obžerství škodí, ale zpravidla na to moc nedbáme. Pokud jde o hromadění informací, tak nás toto nebezpečí mnohdy ani nenapadne. Pročež sledujeme a čteme někdy bez výběru, jindy s výběrem, kde co, od bulvárního škváru až po seriózní učebnice. Cpeme si do hlav zprávy, které nejenže většinou nepotřebujeme, ale které často otravují naši mysl svým traumatizujícím obsahem či nepravdivostí.

Od dětství jsme trénováni v nabírání znalostí „z druhé ruky“. Třeba o životě medvěda a ježka, které mnozí z nás v životě neviděli. Také jsme se učili o jedovatosti zmije, rulíku, sršně a muchomůrky tygrované. Bohužel je v přírodě nepoznáme, a tak se musíme bát všeho dlouhého, co se válí po zemi, všeho červeného ve větvích, všeho bzučícího, co létá, a všeho s nohou a kloboukem. Stejně jako jsme se v učebnici přírodopisu dozvěděli ledacos o zmiji, dočteme se v knihách o józe ledacos o kundaliní – latentní síle zobrazované jako stočený had. Ale nejenom o ní, též o čakrách, nádích, o rozličných technikách meditačních, koncentračních, dechových a o cvičení. Z knih zjistíme, jak vše jediným správným způsobem provádět, k jakým výsledkům to vede, v čem je to prospěšné a v čem to ublíží. Též se dozvíme, co a kdy je vhodné jíst, co se nám přihodí, oddáme-li se sexu, a jak nevýhodné je pro naši karmu lhaní. Jednoho dne pak vše může vyústit v informační přetlak v hlavě, který překoná pojistku sebekritičnosti a veškerá po léta střádaná zlatá slova pak vyhřeznou ve formě nových článků o kundaliní, čakrách a o prospěšnosti jógových pozic.

Také se po rocích pilného studia může přihodit, že vedle narůstajícího sebeuspokojení nám z věčného mžourání do jógových knih a vysedávání u počítače zeslábne zrak a bolesti hlavy a zad zesílí do neúnosna. Pokud prášky nezaberou, nastal okamžik okusit jógovou praxi. Obtíženi teoriemi se těžce zhroutíme do meditační pozice, zhluboka nadechneme a… náhle cítíme, jak se čakry otevírají, a ejhle i kundaliní stoupá. Bože, jak je to snadné! Ještě jeden nádech a… že by samádhi?! Hádám, že jste četli o lymské borelióze. Nestalo se vám, že jste pak na sobě shledali nejeden její příznak? Pokud ano, tak vás jistě nepřekvapí, že kdo si polistuje v knize typu „domácí lékař“ snadno si pak diagnostikuje kde co. V poštípání od komárů nalezne černé neštovice, zvýšená teplota jistě bude malárií a beďar na čele nebude nic menšího než nádor na mozku. Podobně pak, jsme-li napěchovaní jógovou teorií, můžeme z příjemných pocitů v relaxaci usoudit otevírající se čakry, zaražené větry zaměníme za stoupající kundaliní a erotický sen za splynutí s átmanem. Recept jak se tomu vyhnout je jednoduchý: „Cvič a všechno ostatní přijde!“, alespoň tak to doporučoval Pattabhi Jois – Ind, který sedmdesát let vyučoval aštanga vinyasa jógu. Podobně to říkali i další indičtí učitelé, které jsem potkal: „Moc nečti, moc se nevyptávej, cvič a nepřemýšlej o tom.“

Pokud adept v praktikování vytrvá, tak se začne postupně dobírat vlastních zkušeností, vlastního poznání a porozumění. Na základě toho se pak může i zajímat, a bude-li ještě nač, tak i ptát. Jóga je o zkušenosti a tu nelze získat jinak než soustavnou praxí. Prospěch z jógového cvičení nepřijde jinak než skrze každodenní cvičení. Pokud čtete tyto řádky, hádám, že vás cvičení oslovuje a v duchu si možná říkáte, že cvičit byste chtěli, jenže to nejde protože: a) nemáte čas, b) pozice na fotografiích vypadají obtížně a nikdy je neuděláte, c) zkusili jste doma cvičit, ale po ránu je tělo ztuhlé, nesoustředíte se či to prostě nejde… Pokud jde o nedostatek času, nezbývá než počkat na zesílení motivace. Až ta bude dost silná, čas si uděláte. Pokud jde o krkolomné pozice, které vás odrazují, vězte, že nejde o to je udělat, ale s pozorností je zkoušet, byť ve velmi upravené formě. Není důležitá finální podoba ásany, ale počet učiněných pokusů! Pokud vám zpočátku nejde cvičit po ránu, cvičte večer. Pokud vám to pomůže, pusťte si k tomu hudbu, zapalte svíčku, oblečte tričko s obrázkem Šivy, na čelo si nakreslete óm, prostě udělejte cokoliv, co vám usnadní a zpříjemní ten nejtěžší moment celé praxe – rozbalení podložky a stoupnutí si na ni. Neměnné rituály v tom docela pomáhají.

Též zkuste experimentovat s jídlem. Krmení se na noc dělá ranní praxi těžkopádnou, stejně tak jako přílišná konzumace luštěnin, pečiva a syrové zeleniny. Alkohol, cigarety a maso praxi téměř znemožňují. Dobře se cvičí s dietou, jejíž základ je postaven na dušené či vařené zelenině, rýži, obilninách, troše luštěnin, kysaných mléčných produktech… Zkoušejte, najděte si, co vám nejlíp sedne. Pokud již máte dost silnou motivaci ke cvičení, ještě nemusí být vyhráno, pokud je vůle kolísavá. Silná vůle pramení z víry. Posilujte svoji víru v sílu praxe, zde pak je na místě s bedlivým výběrem číst, setkávat se s lidmi, kteří již déle praktikují, a vyhýbat se těm, kteří, ač to nikdy nezkusili, „vědí svoje“ a s lehkým srdcem se cvičení vysmívají nebo ho odsuzují. S jógou se dá začít též z jiného konce než od cvičení. Například praktikováním Pataňdžaliho doporučení podobných křesťanskému desateru. Začněme třeba tím, že přestaneme lhát, a to i sami sobě. Buďme bdělí a mějme tento cíl celý den na paměti a dodržme ho! Možná že pak zjistíme, že šedesát minut tělocviku je vlastně sranda. Tak hurá do toho! Já si zatím přečtu něco pěkného o čakrách.  

 

  • autor: Dalibor Štědronský
  • www.ashtanga.cz
  • zdroj fotky: Shutterstock.com

Jóga Dnes Konference
Mala Collective
Energy Studio jd
JógaMarket