Sednout si prostě do preclíku, zavřít oči a meditovat není tak zcela jednoduchou disciplínou. Možná bychom rádi meditovali, ale právě ve chvíli, kdy si uděláme čas a v klidu se usadíme, vyrojí se v naší hlavě nepřeberné množství myšlenek vztahující se k lecjakým časovým horizontům, jen ne k těm přítomným...
Slovo „mantra“ můžeme přeložit jako nástroj mysli, jindy jako „nástroj k ukotvení či zkáznění mysli“. V mnoha duchovních tradicích, opakování slova, zvuku nebo posvátného výrazu se používá jako kotva pozornosti. To může pomoci kultivovat hlubší, více vyrovnaný stav vědomí...
Jsme-li na jógové cestě, učíme se nehodnotit věci, které nás obklopují termíny typu dobře/špatně. Zkoušíme stát opodál a hledět na sebe z nadhledu, abychom viděli, co se odehrává, a byli schopni poučit se z toho pro další dny, roky a životy.
Čistota duše, nevinnost, oddanost, otevřenost, schopnost přijímat věci takové, jaké jsou, bez nálepek a soudů – to jsou vlastnosti typické pro pátou, krční čakru.
Jóga je cestou spojující filosofii života s jeho praxí, propojující úroveň těla s úrovní mysli i duše, cesta spojující osobní existenci s tím, co ji přesahuje. Už védanta má v sobě zakotvené přesvědčení, že vše je ve své podstatě energie. Ta se těší rozličnému charakteru v projevu i latenci, nabývá různých kvalit. V tomto smyslu mají svoji energii naše tělesné orgány, ale i emoce, či jejich komplexy, myšlenky a intence, skutky, vztahy i vlastní charakter.
V Indii i jiných koutech Asie jsem se opakovaně vydala na tzv. silent retreat – tichý retreat. S nikým nemluvíte, hodiny denně se pokoušíte porovnat tělo do vzpřímené polohy a pročistit mysl, aby přišlo aspoň na chvilku. Ticho.
O sanskrtu bylo napsáno mnoho vědeckých publikací a dodnes je zrod sanskrtu diskutovaným tématem mezi indology, lingvisty a dalšími vědními obory. Pro hodiny jógy je však důležité uvědomění, že veškeré mantry a většina starodávných indických textů byla napsána právě v sanskrtu, který je považován za jeden z nejstarších jazyků.
Átman neboli individuální duše člověka je bráhman, tedy věčný princip světa, z něhož vše vychází a v němž vše spočívá. Poznání, že člověk je ve své podstatě bráhman, které nutně vede skrze cestu do nitra vlastní duše, osvobozuje z věčného koloběhu životů, je blažeností.
