Pataňdažaliho osmistupňová jóga 15. 10. 2020 PDF Tisk

NIJAMA: svádhjája

Jóga nás provádí systémem principů jamy a nijamy. Etických a morálních principů jógy. Jama je morálním principem, který bychom měli směřovat k vnějšímu světu. Nijama je principem morálky k sobě samému. Svádhjája je jednou z nijam, jedná se o sebevzdělávání, seberealizaci i pochopení sebe sama.

NIJAMA: svádhjája

„Mysl jednotlivce má různé vlastnosti, preference a zbarvení, ale nejsou zcela autonomní.“

Přeložit slovo svádhjája jako „samostudium“ je přesné. První část slova svá znamená „já“, druhá část dhjája je odvozena od slovesného kořene dhjái, což znamená „rozjímat, přemýšlet, vzpomínat nebo připomínat“. Funguje to tak, že dhjája se překládá jako „studium“, studium vlastního já.

Svádhjája se projevuje v tradičním obrazu výuky jógy v podobě oceánu a jeho vln. Zde je každá vlna, která cestuje po povrchu moře, přirovnávána k individuální bytosti. Vyznačuje se umístěním v prostoru a dalšími vlastnostmi, jako je tvar a barva.

Podstatou každé vlny je ale samotné moře. Vlny a látka, ze které vycházejí, jsou stejné. Jednotlivé vlny jsou součástí moře, objevují se a mizí, nezvyšují ani nesnižují nesmírnost vody, ve které mají své bytí. Vlna nikdy není jiná než oceán – i když má svou individuální identitu, pokud se projevuje na povrchu oceánu.

Předpoklad svádhjáji je podobný jako mořské vlny. Říká se, že individuální vědomí nikdy není oddělené od nekonečného vědomí, ve kterém má své bytí. Mysl jednotlivce má výrazné vlastnosti, preference a zbarvení, ale nejsou zcela autonomní. Každá mysl je vlnou v obrovském prostoru vědomí.

Cílem je přivést zkušenost tohoto nesmírného Vědomí, Já, do vědomí (tato slova jsou zde s velkými písmeny, aby se odlišila od běžného vědomí a vlastní identity). Stejně jako bychom mohli předpokládat, že jednoho dne může vlna objevit svou vodnatou povahu, tak i lidská bytost může objevit hluboké Vědomí, které je podstatou individuálního vědomí. Právě tento proces sebepoznání je podstatou svádhjáji.

Ale říkat, že vědomí může být přivedeno na vědomí nebo se stát „známé“, neznamená, že Já je předmět jako kniha nebo ovoce. Nikdy nemůžeme tvrdit, že jsme narazili na Já, jako bychom udělali kus práce. Stejně jako vlna nemůže být vlastníkem oceánu, nemůže být Já vlastněno individuálním vědomím.

Místo toho musí být Já prožíváno jako hluboký základ individuálního vědomí, a to je možné pouze tehdy, když mysl dokáže pomocí jógových prostředků uchopit svou vlastní základní povahu (svá). Obecně by se dalo říci, že veškerá jóga vede k svádhjáje, ale jsou s ní úzce spojeny určité specifické metody. Mudrci nám říkají, že jsme Já a že „studovat“ znamená postupně „to“ poznat. Specifické techniky pro získání tohoto druhu zážitkových znalostí se souhrnně nazývají svádhjája.

Jak může být taková vize součástí naší každodenní praxe? Alternativní překlad slova svádhjája nám říká, že toto slovo znamená „recitování, opakování nebo zkoušení vlastního já“. Svádhjája tedy spočívá v opakovaném zapůsobení na myšlenku nekonečného Vědomí a opětovném návratu k jeho intuitivní vizi. Toho se dosahuje kontemplativními recitacemi (obvykle převzatými z posvátných textů) a meditací o mantře (mantra džapa). Poskytuje stále průhlednější vizi Já.

Když je mysl transparentní a není rozptylována konkurenčními myšlenkami nebo narušena nelibostmi, nezakrývá Já. V takových dobách se říká, že je sattvická – naplněná sattvou (princip jasnosti a vyrovnanosti). Tento stav je cílem svádhjáji, protože umožňuje, aby zkušenost vědomí sebe sama pronikla do mysli.

Pokud však mysl zakrývá Já, je temná a necitlivá na svou základní povahu, sebepoznání může být jen málo. V takových případech se říká, že je naplněna tamasem (princip zatemnění). Jindy, když je mysl rozptylována touhami a pozemským zapojením, říká se, že jí dominuje radžas (princip činnosti). Radžasické prvky mysli je třeba disciplinovat, abychom získali chuť na klid, ale když je mysl tamasická, potřebujeme přípravnou praxi pro svádhjáju, čerpající z celé řady jógových disciplín.

Praxe : Kontemplace

  • Mantra džapa – opakování mantry při meditaci
  • Spočinutí s mantrou 20 minut ráno i večer
  • V tichosti necháváme probudit vědomí

Před více než třemi tisíciletími básníci védského věku hovořili o Já jako o tom, který přebývá v mnoha, nazývali ho puruša (vesmírná osoba) a popisovali jej jako bytost s „bezpočtem hlav, bezpočtem očí a bezpočtem nohou“. Jeden z jejich hymnů, Puruša Sukta (hymnus věnovaný kosmické osobě), patří mezi nejvýznamnější posvátné texty v tradici svádhjája.


MANTRA MEDITACE
„Když mantra prostupuje myslí, přitahuje vědomí, zatímco vnější aspekty mysli ztichnou.“

Právě v meditaci mantry nese svádhjája – tichý, vnitřní přednes – své ovoce. Opakování mantry ukotví mysl k jedné myšlence – zvuk přítomnosti Já. Vjása, skvělý komentátor Pataňdžaliho jógové sútry, to potvrzuje ve svém komentáři k sútře 2:2. Tam říká, že svádhjája znamená opakování očistných manter. A ve svém komentáři k sútře 1:25 uvádí, že existuje věda o takových mantrách, „zvláštní znalost Jeho jména“. Tato znalost leží v srdci svádhjáji. Podle této tradice se mantry dávají studentům na ochranu a vedení. Jsou recitovány v mysli. Ale paradoxně jsou zdrojem vnitřního ticha, protože když mantra prostupuje myslí, přitahuje vědomí, zatímco vnější aspekty mysli ztichnou. Skutečné ticho v meditaci není mysl zbavená zvuku. Je to tajemný zážitek mysli naplněný zvukem mantry.

Poté, co se začínající studenti poprvé naučí pozorovat dech v nosních dírkách, obvykle dostanou mantru So ham (při nádechu se vyslovuje so a při výdechu ham). Tím se zahájí proces uklidnění mysli a probuzení vnitřního svědectví, protože So ham znamená: „To… já jsem; já… já jsem.“ Opakování So ham je prvním krokem k získání přímých a intuitivních znalostí o Já. Praxe svádhjáji se tak naplňuje v každodenní meditaci.

  • autorka: Kateřina Kostková
  • @kace.yogaforlife
  • fotografie: Shutterstock.com

Objednat předplatné