pátek 24. 1. 2025
BLESKOVĚ
Druhá adventní neděle je obdobím laskavosti, lásky a vděčnosti. Připomíná nám, jak důležité je na chvíli zpomalit, otevřít své srdce a vědomě projevit vděk za to, co máme: střechu nad hlavou, dostatek jídla a teplé oblečení.
Už nemohu, už nevydržím... Mísí se v mém těle pocity různých příchutí, spíše pachutí. Tu hořké žluče a vzteku nad mým rozhodnutím odjet sama do Indie. Tu slaných slz a smutku nad sebou samotnou. Chvílemi mým tělem lomcuje třes, poté se mi žaludek stáhne, jako když hroznýš pevně svírá svou oběť.
Adventní čas je plný symboliky a momentů kontemplace a zvnitřnění. Každou neděli zapalujeme svíci, která nás vede hlouběji do klidu a (duchovních) příprav na Vánoce. Každá svíce má svůj význam: první zažehnává naději, druhá lásku a laskavost, třetí radost a tvoření a čtvrtá mír, pokoj a harmonii.
Každý, kdo józe skutečně propadne, pocítí dříve či později potřebu do tohoto úžasného filozofického systému proniknout o něco hlouběji. Vedle moudře zvoleného učitele s tím může pomoci i literatura. Po jakých pramenech sáhnout?
Nezasvěcenému se může zdát, že jogíni jsou flegmatici, kteří si s ničím nelámou hlavu, pořád se usmívají a proplouvají životem hladce a bez zádrhelů. V jistém slova smyslu to tak skutečně být může, za takovým životním přístupem ovšem stojí tvrdá práce a vytrvalá pravidelná praxe.
Jógová tradice je nesmírně bohatá na různé texty, které obsahují moudrost jógínů minulosti. Jsou studovány stovky a některé i tisíce let a v tradičních liniích se bez jejich studia neobejdete. Mnohé nám poskytují nejen pochopení širšího kontextu jógové praxe, ale i pochopení života jako takového. V této sérii článků se podíváme alespoň na ty nejpodstatnější jógové texty minulosti.
Zavřeme oči a srovnáme páteř. Pozorujeme dech svého těla. Mysl je tichá a nehybná. Představíme si sebe sama na malé opuštěné pláži. Moře je klidné a blankytně modré. Na horizontu splývá s bezmračnou oblohou. Ležíme, nebo sedíme na jemném prohřátém písku. Naše nahé tělo se zcela otevírá darům této meditace.
Jsme lidé, ve kterých je od útlého dětství živeno „ego“. Jeho projevem jsou chtivost a nenávist. Když se posadíme do některého se sedů a chystáme se na cestu meditace, jsme stahováni dolů. Hlavou se nám honí, co musíme udělat, zavzpomínáme na to, co se nám líbilo, či nelíbilo a tím vyvoláme v sobě nejrůznější emoce. Je to dřina dojít do stavu...klidu, natož pocitu laskovosti k sobě sama a k okolí.
Když začneme cvičit jógu a pozorujeme, jak se pohybujeme nebo dýcháme, můžeme si při tom všímat různých vzorců chování, které jsme získali během života. Zda je pro nás zvyk podpůrný nebo omezující, je individuální a může se to v průběhu života měnit...
Zítra opět uvidíme na obloze Měsíc v úplňku. Jeho magie lidi přitahovala odpradávna. Tajemné síly, nadpřirozené bytosti, báchorky a nejrůznější příhody provázejí plnost Měsíce.
