V doslovném překladu namasté znamená „Já se klaním tobě“. V některých pramenech bývá uváděno i „Ty se klaníš mně“. Tato poklona je prováděna ve vnitřní rovině, a není proto třeba ji doprovázet slovy.
Vánoce, Vánoce přicházejí… už vám to taky leze krkem? Já osobně jsem velká fanynka Vánoc, nicméně i já pociťuji ten zbytečný stres a tlak, které tyto svátky vytvářejí. Nejednou jsem se zamyslela nad tím, že asi opravdu ztrácejí ten smysl, kvůli kterému je slavíme.
Probouzení a stimulace vnitřního ohně nám přináší pocit síly, energie, dodává odvahu, schopnost bojovat a překonávat překážky. Oheň v přírodě má sílu měnit a transformovat. Pevné na tekuté, tekuté na plynné. I náš vnitřní oheň nám pomáhá k vnitřní transformaci.
I během vánočního období nás může provázet Pataňdžaliho Jógasútra. Ta svým obsahem vysvětluje osm stupňů jógy a první dva, jama a nijama, se zabývají morálními a etickými pravidly, naším chováním vůči sobě i ostatním....
Dnes se s vámi chci podělit o velmi kontroverzní téma, které se může zdát, že rozděluje jógový svět na dvě půlky. Jedni, co opravdu věří, že celibát je cesta, a druzí, kteří tvrdí, že je to zastaralé a špatně chápané nebo vysvětlované téma.
Každý člověk touží po zdraví. Tato touha, kterou všichni sdílíme, se rodí ze silné tendence, již mají hluboko v srdci všechny bytosti. Při praktikování meditace se naše vědomí otevírá nekonečnému rezervoáru energie, tvořivosti a inteligence, které se nacházejí v každém z nás.
Život je takový, jaký je – není černobílý, je krásný a laskavý, je krutý a nelítostný. V konečném důsledku ale vždy záleží na nás, jaký je právě náš život. O tom hovoří druhá nijama – santóša neboli spokojenost s tím, co je.
