pondělí 25. 10. 2021
Lepšího času na putování a toulání se po naší nádherné zemi není než období léta, ve kterém nám je nabídnuto vše. Teplé počasí, lesní borůvky, noční nebe poseté hvězdami a možnost cestovat nalehko. Jak poutnictví vzniklo? Jaké jsou nejznámější poutě u nás v Čechách? A proč je vhodné je absolvovat?
Cesta osvobození, nebo běh na dlouhou trať s vysokou přidanou hodnotou?
Jóga nám poskytuje prostor pro vydání se na tichou cestu dovnitř sebe sama. Tam, kde se můžeme spojit s naším vnitřním světlem a jeho jiskru potom vnést do světa a sdílet ji s ostatními. Naše vnitřní světlo, naše světlo naděje, je světlem oproštěným od všeho utrpení a smutku, je naší nejhlubší podstatou, odrazem Boha v každém z nás.
Na břehy Gangy přichází mnoho nejenom ortodoxních hinduistů zemřít. Věří se, že člověk, který umřel nebo se rozhodl na břehu Gangy umřít, bude zbaven všech pozemských hříchů, a bude mu tak umožněno vystoupit dříve z kola stálých zrodů. Pro smrt se hinduisté vydávají do svatých měst, a především do Benares (Váránasí).
V procesu sdílení jógy s ostatními dnes používám, s notnou dávkou pokory a respektu k celému záměru, řadu nepůvodních nástrojů. Jedním z nich je humor. Humor laskavý a tu a tam i černý. Tedy, filosoficky vzato, jakýsi paradox, ukrytý ve všem životním snažení, je třeba z buddhistického hlediska zmíněnému černému humoru dosti blízký.
Člověk vůbec neumírá, neboť smrt je jen branou nových životů. A v tom spočívá útěcha upanišad, že za dobré činy dojde člověk již zde na zemi nejvyšší odplaty.
To, co by nám měl život dát, je smysl. Na smrtelné posteli bychom si měli říct, že to, co jsme prožili, bylo smysluplné a vychutnali jsme si to. Možná právě proto procházíme duševními fázemi růstu a učíme se, že změna, nové začátky a nevratné konce jsou nedílnou součástí existence. Učíme se proměně a přelévání…
Symbolem je samotná jóga, která nám připomíná, že vše odehrávající se v mikrokosmu se odehrává i v makrokosmu. Hathajóga nás učí rovnováze. Slovo ha znamená slunce, slovo tha znamená měsíc.
Jógová tradice je nesmírně bohatá na různé texty, které obsahují moudrost jogínů minulosti. Jsou studovány stovky a některé i tisíce let a v tradičních liniích se bez jejich studia neobejdeme. Mnohé nám poskytují nejen pochopení širšího kontextu jógové praxe, ale i pochopení života jako takového. V této sérii článků se podíváme alespoň na ty nejpodstatnější.
Stane se, že když člověk potká jógu (nebo jóga člověka), začne zjišťovat, že ledacos by se v životě dalo dělat lépe. Přichází nadšené „přebudovávání ve jménu světlých zítřků“. V následujícím textu se zkusím zamyslet nad tím, jak daleko lze v tomto směru zajít a nakolik je to prospěšné nejen pro nás, ale i pro okolí. Když budu mluvit z vlastní zkušenosti, zmíněnému procesu se nelze vyhnout. Liší se jen strategie – od postupného přejímání nových inspirací až po radikální řez, kdy se adeptovo okolí bojí o jeho psychické zdraví. Měli bychom mít na paměti, že jógová praxe v našich podmínkách by měla být spíše jakýmsi tajným trumfem, jenž životu dodává novou kvalitu, než fetišem, který nám život komplikuje.
