Přicházíme na lekci jógy s představou, že si duševně odpočineme. Zpomalíme. Vypneme hlavu. Jenže místo toho se stane pravý opak. Sotva se naladíme na první pozici, začne se v nás ozývat tichý, ale vytrvalý hlas: „Měla bys jít v pozici níž.“ „Tohle už bys teda měla zvládat.“ „Podívej se na ostatní.“

Tento náš vnitřní hlas není slabost a není to ani naše selhání. Je to náš vnitřní kritik neboli naučený mechanismus, který si neseme z prostředí, kde je hodnota člověka spojená s výkonem, hodnocením a výsledky. A jóga, díky tomu, že nás zpomaluje a obrací naši pozornost dovnitř, tento zažitý vzorec velmi rychle odhalí.

Moderní západní společnost je postavená na výkonu. Jsme neustále zvyklí se zlepšovat, posouvat hranice, zkrátka být efektivní. Tento mindset si tak často nevědomě přinášíme i do jógy. To je ale prostor, který má úplně jinou kvalitu.

Při každém cvičení jógy se na začátku zaměřujeme na náš záměr, proč jsme přišli na podložku, a je jedno, zda je jeho povaha duchovní či tělesná. V józe propojujeme všechny naše podstatné části v jedno. Důležité je být ve spojení se sebou a každou pozici prožít (doslova prodýchat), abychom se postupně dostali do uvolnění.

My se ale častokrát přistihneme, že najednou neřešíme to, jak se cítíme, ale jak v dané ásaně vypadáme. Nesledujeme svůj dech, ale myšlenky, které nám odplouvají k tomu, co jsme nestihli nebo co nás čeká. Místo vnímání přítomného okamžiku tak přijde srovnávání, ať už s ostatními, nebo s vlastní představou dokonalosti.

Psychologické výzkumy přitom ukazují, že silná sebekritika je spojená nejen s vyšší mírou úzkosti a stresu, ale paradoxně i s horší schopností dosahovat cílů. Tlak na výkon nás tedy často z dlouhodobého hlediska neposouvá, ale blokuje.

Na podložce se to pak projevuje velmi konkrétně. Tělo se dostává do napětí, dech se zkracuje nebo ho máme tendenci zadržovat úplně a mysl nám utíká. Toto vše jde ale přímo proti principům jógy.

Proč je někdy nejtěžší „jen ležet“

Jedním z nejvýmluvnějších momentů bývá šavásana (pozice mrtvoly). Pozice, která by měla být vrcholem uvolnění, je pro mnoho lidí překvapivě nepříjemná. Ne proto, že by byla náročná fyzicky, její náročnost spočívá v absolutní relaxaci a odpoutání se od všech myšlenek. Je to pozice ztělesňující absolutní bytí (v sanskrtu Sat-Čit-Ánanda, volně přeloženo do češtiny jako bytí–vědomí–blaženost).

Šavásana by tak měla být zakončením každé praxe, neboť do ní přináší rovnováhu a umožňuje tělu i mysli integrovat účinky celé jógové lekce.

A právě zde se ukazuje náš vztah k sobě. Pokud jsme zvyklí fungovat skrze výkon a hodnocení, zastavení může vyvolávat neklid, pocit ztráty kontroly, někdy dokonce i pocity viny. Toto je chvíle, kdy se náš vnitřní kritik snaží převzít kontrolu. Mnohdy i jen nenápadně.

Je ale nutné pochopit, že vnitřní kritik nevznikl náhodou, má svou historii a také ochrannou funkci. Mohl nám v minulosti pomáhat zapadnout, získat uznání a uspět. Problém však nastává tehdy, když už není potřeba, například právě v jógové praxi. Místo podpory nám pak přináší tlak a místo motivace vytváří napětí. Současné psychologické přístupy zdůrazňují, že klíčem není tento hlas potlačit, ale změnit k němu vztah. A to je právě ten bod, kdy se potkává jóga a psychologie.

Jak začít postupně uvolňovat tlak na výkon v praxi

Prvním krokem není hned změna, ale všímavost. Uvědomit si, kdy se náš vnitřní kritik ozývá, jak zní a co dělá s naším tělem. Už samotné rozpoznání nás vede k tomu, že si dokážeme vytvořit odstup.

Postupně se můžeme učit tento hlas nebrat jako absolutní pravdu, ale jen jako jednu z mnoha myšlenek, které se objevují. Tento jemný posun od ztotožnění k pozorování má překvapivě velký dopad. Velkou roli hraje také soucit. Schopnost přistupovat k sobě s větší laskavostí není slabost, ale dovednost, která podle výzkumů významně snižuje míru sebekritiky i stresu. Z pohledu jógy to znamená přestat na sebe tolik tlačit a začít si víc naslouchat. Zkoumat a objevovat, kam nás naše tělo pustí, kdy naopak potřebuje více času.

Praxe se pak přirozeně mění. Místo snahy jít co nejdál hledáme místo, kde je stabilita, dech a pozornost. A právě tady začíná skutečný posun. Cílem je vytrvat, ne urvat všechno hned.

Když nás jóga vrací ke své podstatě

Ve chvíli, kdy se uvolní tlak na výkon, začíná se měnit nejen naše praxe, ale i celkový prožitek. Objevuje se větší lehkost, větší citlivost k tělu a paradoxně často i hlubší pokrok. Ne proto, že bychom se více snažili, ale protože přestáváme více bojovat.

Jóga pro nás přestává být dalším místem, kde musíme něco dokazovat. Stává se naopak prostorem, kde můžeme zkrátka jen být. Bez tlaku, hodnocení a potřeby být za každou cenu lepší. Právě v tom je její skutečná síla.

• autorka: Klára S. Libertová
• IG: @klaralibertova
• foto: Pexels