Léto je, podobně jako jsou Vánoce a vlastně celý advent, časem setkávání. Vídáme se s těmi, které jsme dlouho neviděli; děláme si čas na ty, jež chceme vídat četněji; jezdíme na společné dovolené a výlety a užíváme si při společných schůzkách pod širým nebem. Pro množství vjemů vytrhávajících nás od koncentrace na sebe sama může být snadné zapomenout na to, co udržuje náš vnitřní pilíř silný a nezdolný. Jak si motivaci pro vlastní praxi zachovat i v létě?

Jóga je spravedlivá a otevřená. Každému dává, co zrovna potřebuje. Je partnerem a přítelem, který nás nikdy neopustí, neopustíme-li my jeho. Vybavme si situace, kdy nám jóga podala pomocnou ruku, jež nás vytáhla z nejhoršího. Vzpomeňme si, kdy nám poskytla nadhled, dodala klid, rozvahu, energii, sílu nebo naopak odpočinek, po němž jsme se cítili osvěženi a plni odvahy a odhodlání pokračovat dál navzdory tomu, že se nám něco takového předtím jevilo nemožným.

Není nutné denně praktikovat hodinu, pro udržování disciplíny je ale důležité věnovat se praxi denně, aniž bychom na ní ulpívali. Ačkoliv se objevují dny, kdy se nám nechce, vytrvalost je zárukou úspěchu a úsilí je tím, co nás posiluje na cestách do známa i neznáma. Neutíkejme sami od sebe a stanovme si pevnou dobu, kterou budeme své praxi věnovat. Ať už to bude pět minut, půl hodiny nebo hodina, každý čas, který strávíme se sebou, se počítá. Vnímejme praxi jako odměnu.

Během praxe se ladíme sami na sebe. Povídáme si se sebou, abychom zjistili, jak se cítíme, proč tomu tak je a co můžeme udělat proto, aby to případně bylo lepší. Defacto absolvujeme setkání s blízkou osobou, na níž nám záleží, o níž máme zájem, o jejíž blaho nám jde.

Jen těžko si dokážeme představit, že bychom zrušili plánované setkání s někým blízkým, ale uvažovali bychom o tom, že sami sebe ochudíme o praxi?

Může se jednat jen o krátké zastavení se a zaměření se na dech a dráhu, kterou v těle vykonává. Praxe se mění společně s námi a s tím, co zrovna potřebujeme. Neochuzujme se o možnost naladit se na sebe a žít v souladu se svými hodnotami a přesvědčeními, v čistotě a pravdě.

Cestování neznamená překážku pro praxi. Může ji významně obohatit. Navíc i vzhledem k tomu, že nemluvíme pouze o praxi, která se provádí na podložce. Pro vnitřní jemnou praxi potřebujete jen vůli udělat si pro sebe čas a zastavit se, abyste si to uvědomili a zvědomili. Jedině tak se jóga stává naší součástí, která nás provází každodenním životem a všechny naše dny prosvětluje. Berme ji všude s sebou. Zrovna tak s sebou můžeme vzít i cvičební podložku. Jde jen o to neulpívat na představě, že jóga mimo podložku není jógou.

Ani skutečnost, že nás to táhne ven, nemusí znamenat, že zapomeneme na vlastní nitro. Praktikovat můžeme kdekoliv a kdykoliv. Na sluníčku, na kopci, na zahradě, pod střechou na terase nebo na balkóně za deště. Pokud nás to táhne ven, na čerstvý vzduch, podvolme se onomu puzení, jen mu uzpůsobme svou praxi tak, abychom činili v souladu s tím, co a jak pociťujeme. A rozpoznat to nám pomáhá právě naše vlastní praxe. Pamatujme na to ve chvílích, kdy ji budeme chtít opustit. A važme si toho, že je tak trpělivá a stále na nás čeká. Neberme to jako samozřejmost.

• autorka: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com