sobota 3. 6. 2023
BLESKOVĚ
Už před několika tisíci lety zjistili jogíni, že lidská bytost je mnohem víc než jen tělo. V jógové filozofii existuje dokonce myšlenka, že nejniternější esence člověka sestává z čisté radosti. Existuje způsob, jak k ní najít přístup?
Jógová etika se obecně vyznačuje jedním typickým principem: Skrze přijetí a pochopení sebe sama mohu přijmout a pochopit okolní svět. Podle toho bychom vždy a za všech okolností měli začínat především sami u sebe. I Ježíš říkal, že bychom si vždy měli nejprve zamést před vlastním prahem, nebo že ten, kdo je bez viny, má první hodit kamenem.
Mysl se stane klidnou, když budeme kultivovat přátelské pocity vůči těm, co jsou šťastní, soucit s těmi, co jsou nešťastní, radost pro ty, kteří zažívají úspěch, a neutrální postoj k těm, kteří páchají zlo.
Podzim započatý podzimní rovnodenností je čas, kdy máme tak trochu bilancovat nad tím, co je třeba nechat odejít, čemu se dále věnovat a co změnit…
Jogíni věří, že během úplňku se cítíme silně energetizovaní až neklidní. Nastává čas odhodit věci, které nás tíží, které již nepotřebujeme.
V tomto článku si povíme, jak – a jestli vůbec – se od sebe liší podzimní svátky Samhain, Dušičky a Halloween. Zjistíme, který z nich byl tím prvním a jak se každý svátek slavil v minulosti a slaví nyní.
Umění relaxace – mysli i svalstva je pro moderního západního člověka stále těžší. Nevědomě (nebo vědomě?) se zaplétá do sítě hekticky-sedavého životního stylu, kdy většina času náleží práci, a to málo, co zbývá pro osobní volno, bezmyšlenkovitě ubíjí na sociálních sítích. Odpovědí na otázku po zapomenutém umu uvolnění může podat jóga. Jen se jí musíme otevřít.
Jaký je rozdíl mezi disciplínou (tapas) a ulpíváním (nesplnění aparigrahy)? Ač se to na první pohled rozhodně nejeví, protože se zdá, že jedná o dva zcela odlišné pojmy, smazat rozdíl mezi nimi je, zejména v období, kdy máme do praxe velký zápal, více než snadné. Jak se toho vyvarovat? Jak zařídit, abychom si ulpívání nepletli se sebekázní?
Slovo śāntih pochází z nejstaršího jazyka, ze sanskrtu, a znamená mír. Při zpěvu slova přejeme onen mír nejen sobě, ale také celému vesmíru.
Už nemohu, už nevydržím... Mísí se v mém těle pocity různých příchutí, spíše pachutí. Tu hořké žluče a vzteku nad mým rozhodnutím odjet sama do Indie. Tu slaných slz a smutku nad sebou samotnou. Chvílemi mým tělem lomcuje třes, poté se mi žaludek stáhne, jako když hroznýš pevně svírá svou oběť.
