Ze starého k novému

Den se probouzel do šedavého rána. Na vršcích kopců, které se v ranní mlze rýsovaly na obzoru, byl vidět sníh. Stejně jako všude jinde. Milióny malých vloček neslyšně padaly dolů k zemi, kde vytvářely na pohled měkkou a heboučkou bělostnou peřinku. Ta přikrývala vše, co se dostalo do jejího dosahu.

Tapas jako laskavost

První sluneční paprsky ji polechtaly na víčkách. Otevřela oči a zachumlala se do peřin. Svět se probouzel a ona s ním. Slunce ozařovalo zmrzlou zemi pokrytou jinovatkou a odráželo se na ní v podobě drobných třpytek vypadajících jako maličké diamanty rozeseté po celém povrchu, kam jen mohlo oko dohlédnout. Bylo ráno, další den. Další studená sprcha.

Volná jako kočka

Šelma v jejím nitru se probouzí k životu a je rozhodnuta svou sílu a potenciál vyslat směrem smysluplným pro její vnitřní rozvoj a sebekázeň. Ačkoliv umí vystrčit drápky a hájit své zájmy, vnímá, že to jde i jinak a že štěstí nedocílí násilím a výhružkami....