úterý 13. 10. 2026
Často uslyšíte na lekci jógy informaci o tvz. osmistupňové jógové stezce. Co je to za cestu, nebo o jaká doporučení se jedná? A co je to to mysteriózní slovíčko: samádhí?
Jóga v domácím prostředí je velkým tématem. Má své zastánce pravidelné domácí praxe, ale i odpůrce, respektive ty, kteří doma jógu cvičit nechtějí z různých důvodů.
Vzpomínka mě vrací k mé první cestě do Indie. Zpřítomňuje mi pocit stále lepivé a vlhké clony pomonzunových dní, vrací mi pohled na zelená rýžoviště a rozmáčené cesty z ostře cihlového bahna, tvořícího podklad chudého státu Bihár, kudy před notnou dávkou uplynuvších „teď“ kráčel k osudnému fíkovníku kdysi sám Siddhártha Gautama, po stavu probuzení zvaný Buddha.
V posledních letech zažívá jóga ohromnou vlnu popularity. Spousta lidí s jógou začala jen proto, že „na ní něco musí být, když se jí teď všichni věnují“. Roste počet těch, kteří se jí chtějí zabývati profesně. Co nás vlastně k józe táhne a je její praxe zárukou, že se z nás stane „lepší“ člověk?
Zelený čtvrtek je spojován symbolicky s Velikonocemi a také s vítáním jara. Avšak křesťanská symbolika nemá podle dávných zdrojů spojitost se zelenou barvou, tradice pojednává o pohanské oslavě jara, probouzející se přírodě a také zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Indie nikdy neměla potřebu definovat či pojmenovávat své náboženství, natož stanovovat ústřední církevní autoritu. Přesto v bílém plášti evropské vědy, ve snaze pojmout složitou a mnohotvárnou náboženskou scénu indického poloostrova, vznikl termín hinduismus, jež má označovat třetí nejrozšířenější náboženství světa. Ve skutečnosti se ale dá hinduismus označit za plnohodnotné náboženství, tak jak jej Evropan chápe, až ve svých konkrétních podobách.
Vnitřní klid je cesta nejen k obnově přirozené harmonie našeho těla a duše. Je to mnohem víc. Je to cesta k nalezení svého pravého já, odkud zbývá už jen krůček k opravdovým a trvalým prožitkům štěstí, lásky a radosti nehledě na to, v jakém prostředí zrovna jsme.
Jarní rovnodennost je za námi, podobně jako změna času, s níž se každý nevyrovná snadno. Všechno ale směřuje k světlejší a teplejší polovině roku, která pro naše předky znamenala období práce i hojnosti. V čem si z nich vzít příklad, proč a kde se inspirovat?
Kdy je pomoc pomocí, to znamená, kdy chce člověk konat dobro pro dobro a kdy pomáhá pro něco, co to přinese jemu? A jak s takovou formou pomoci nakládat, respektive jak na ni reagovat? V tom se vyjevuje souvislost s jamou a nijamou, kdy musíme nechat druhým svobodu a neutiskovat je svými názory, nepřisvojovat si jejich hodnoty a na druhou stranu neulpívat na těch svých a nevnucovat je ostatním.
Myslím, že pokud se chceme něčemu naučit, je výhodné najít si učitele. A není divu, že s dobrým učitelem jde všechno snáz. Například děti. Pokud bychom je nechali, aby samy vyzkoumaly, jak číst a psát, jistě by se to naučily, ovšem nejspíš až v době, kdy by jejich vrstevníci, vedeni dobrými učiteli, začínali sepisovat své první články, odborné publikace či romány.