Můžeme to nazvat cestou k osvícení. Bez pochyb to většina z vás již slyšela a mnozí jste možná podobné praktiky zkoušeli začlenit do svého životního stylu. Je to téma, o kterém se často mluví, ale postrádáme návod, jak na to. Jak to dokázat? Jak utišit svou nezkrotnou mysl a osvobodit se od všudypřítomných myšlenek?

O blahodárném vlivu takového stavu není pochyb. Stále více studií poukazuje na to, jak se mění vnitřní biochemické prostředí člověka, který pravidelně medituje. Jak se navyšuje celková obranyschopnost lidí, kteří pravidelně setrvávají ve stavu hlubokého vnitřního klidu a soustředěné mysli. Proč? Jako jeden z příkladů uvedu fakt, že tělo nerozezná rozdíl mezi prožitkem z pouhé myšlenky a prožitkem v realitě. Vzpomeňte si například, když jste naposledy mysleli na někoho nebo něco, co vás v životě obtěžuje. Vaše tělo okamžitě začalo vyplavovat biochemické látky odpovídající oné negativní emoci, jako by ji znovu prožívalo. Jen pouhá myšlenka ovlivnila vaši biochemickou rovnováhu v těle. Mysl je velmi dobrý sluha, ale nesmí vás ovládnout. Pak dokáže ničit.

Mnoho směrů osobnostního rozvoje a duševního zdraví po celém světě vyzdvihují důležitost pravidelného praktikování bezmyšlenkových stavů. Nemusíme chodit daleko. V józe i ve staročínském učení se žáci pomocí těchto praktik stávali osvícenými mistry. Opravdoví umělci svá velkolepá díla vytvořili právě ve stavu vnitřního klidu bez myšlenek. Velcí vědci, z nichž nejznámější je možná Einstein, uskutečnili svůj převratný objev taktéž častokrát právě ve stavu hlubokého vnitřního klidu. Moderní směry celostní medicíny tuto praxi řadí mezi nedílnou část svých cvičení.

Dnešní společnost je zvyklá soustředit pozornost maximálně na vnější svět a podle vnějšího světa se také definovat. Zda jsme bohatí, krásní, úspěšní a zda zapadáme do mainstreamové společnosti. Hledáme, co je třeba ještě změnit, abychom zapadli. Nebo čeho je potřeba ještě dosáhnout, abychom se mohli cítit úspěšní. Či co nám ještě schází k tomu, abychom se cítili naplnění a šťastní. Je to začarovaný kruh. Dokud nenajdeme středobod klidu a přirozené radosti v sobě, budeme odkázáni hledat ve vnějším světě. Ten nás však dokáže uspokojit jen dočasně. Trvalý pocit štěstí a naplnění nám dát nedokáže.

Zkuste tedy toto malé cvičení. Zabere vám jen tolik minut denně, kolik jste do sebe sami ochotni investovat. Důležité je zmínit, že je to věcí praxe, tzn. čím více budeme stav bez myšlenek trénovat, tím snáz nám to půjde a tím déle v něm také dokážeme setrvat. Najděte si příjemné místo, kde budete mít v daný čas soukromí a pohodlí. Představte si, že vaše mysl je malé dítě, které se dožaduje pozornosti. Tím se s ní přestanete ztotožňovat a získáte větší sílu umlčet ji. Zavřete oči a nemyslete na nic. Pokud chcete, můžete svou pozornost soustředit dovnitř, do svého těla. Klidně si představujte zářící slunce v oblasti srdce. Důležité je nenechat se ovládnout žádnou myšlenkou. Pokud nějaká přijde, zůstaňte vůči ní nezaujatí a oddělení. Pokud se z počátku bude urputně dožadovat pozornosti, utište ji jako to malé dítě, poděkujte jí a sdělte jí, že nyní ji nepotřebujete.

I sebemenší nenávistná myšlenka v našem těle vytváří energetický náboj zlosti. Tělo se připravuje k boji, svaly se stahují a okamžitě se mění naše biochemická rovnováha. Ale úplně stejně to platí i naopak. Trénováním tišení našich myšlenek dáváme prostor přirozeným stavům vděčnosti, radosti a lásky. Dopřejte si obdobnou chvilku pro sebe ideálně každé ráno nebo večer a vyzkoušejte sami, jak se budete po pár dnech pravidelného praktikování cítit.

• autor: Zuzana Košařová
• foto: Shutterstock.com