Jóga je jedinečný ucelený filozofický systém, který nabízí potravu tělu, mysli i duši. Učí nás pracovat se všemi našimi složkami, uvádí nás do jednoty a harmonie, což ovšem nemusí být pravidlem. Záleží totiž na tom, jak moc si jógu pustíme k tělu a jak moc se potom podvolíme změnám, které v našich nitrech jejím zapříčiněním nastávají.

Podívat se sám sobě do očí

Jedna ze zkoušek, jíž musí v Nekonečném příběhu projít chlapec-bojovník Atrej, aby zachránil říši Fantazie před ničivou Nicotou, je podívat se sám sobě do očí, nahlédnout do hlubin vlastního nitra. „To je to nejtěžší, co může člověk udělat. Odvážní najednou zjišťují, že jsou zbabělci, hodní zase, že jsou závistiví. Když se má podívat do vlastního nitra, většina lidí před sebou s křikem uteče,“ popisuje rychlodraku Falcovi trpasličí vědec zabývající se Sandonorikem, jehož žena Atreje léčila po jednom nevydařeném dobrodružství. Leč Atrej to ustojí, podívá se na dno vlastní duše a pokračuje dál, všechno nakonec dobře dopadne a Fantazie je zachráněna.

Co má jóga společného s Nekonečným příběhem

V tom se jóga podobá Nekonečnému příběhu, nastavuje nám zrcadlo. Pronikneme-li fyzickými aspekty ásan a necháme-li se oslovit jejich jemností, uvidíme celý nový svět a jeho hloubku, která nás může strhnout, dokonce ochromit a uzemnit. Zjišťujeme, že možná nejsme takoví, jak jsme si dlouhá léta představovali – v něčem jsme lepší, v něčem horší, v něčem nedokonalí, v jiném zase perfektní… Důležité je vytrvat a nenechat se unést ani jedním silným pocitem – ať už negativním, či pozitivním. Je třeba nahlížet na sebe sama bez růžových i tmavých brýlí, brát se tak, jak jsme, a naučit se přijímat své nedostatky stejně jako to, co u sebe obdivujeme. Jedině tak jsme kompletní, celiství, jedině tak můžeme cele přijmout sebe sama a pocítit hlubokou vnitřní spokojenost.

Důležitá je odvaha pokračovat

Jóga nás učí žít vědomě, koncentrovat se na teď a tady, pozorovat a sledovat, ale nehodnotit a nesoudit. Stát se nestranným svědkem sebe sama. Taková poloha nám pomáhá vytvořit nadhled, jenž nám neobyčejně usnadňuje zvládání běžných i neběžných situací, pomáhá vytvářet onen pověstný jogínský klid a vnitřní pohodu nezávislou na tom, co se děje kolem nás. K tomu ale vede dlouhá cesta bez konce, protože když se nám něco podaří, neznamená to, že to máme napořád. Aneb jak řekl Winston Churchill: „Úspěch není definitivní, neúspěch není konečný, důležitá je odvaha pokračovat.“

Úloha jamy a nijamy

A právě ona odvaha pokračovat je předpokladem k tomu, že z nás jóga skutečně udělá lepšího člověka. Když neutečeme sami před sebou, nebudeme se podceňovat, ale ani přeceňovat, když se nenecháme unést vidinou prohry nebo úspěchu, vytvoříme ideální podmínky pro pokorné zkoumání sebe sama a skrze to i celého světa. Přijetí etických zásad jamy a nijamy nás učí pracovat s několika druhy sobectví a naopak kultivovat vlastnosti, které bychom kultivovat měli. Učí nás být laskavými, neubližovat, neomezovat, neplýtvat cennou životní energií na něco, co nemůžeme vyřešit. Učí nás přijímat, co život dává, s nadhledem a vděčností.

Jak se (ne)stát lepším člověkem

Pokud se ovšem již na počátku zatvrdíme, odmítneme se otevřít sebereflexi, neodvážíme se pohlédnout do vlastního nitra a poznat holou a nepřikrášlenou verzi sebe sama, pokud budeme sami sebe klamat a přesvědčovat se, že jsme lepší nebo horší, pak z nás jóga nikdy lepšího člověka neudělá. To nedokáže nikdo a nic, jen my sami. Na nás je, jak a čím naplníme své životy, jak se budeme chovat k sobě a ke svému okolí. Máme svobodu se rozhodovat, jednat podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Jóga je jen přítelem, který nás na té cestě doprovází, přítelem, jehož pomocnou ruku můžeme a nemusíme přijmout.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com