Zkraje jara vynášeli naši předkové ze vsi Moranu neboli smrtku, do níž promítli vše negativní, jako byly strachy a úzkosti spojované s drsným zimním obdobím plným chladu, obav, nejistoty, temnoty a prázdnoty. Postava vyrobená ze slámy omotané kolem dřevěné hole či tyče, oděná v ženských šatech a ozdobená korály ze skořápek od vajec a šnečích ulit, které symbolizovaly prázdnotu a smrt (říkalo se jim vejdumky), byla za bujarého veselí vhozena do potoka a tím udělali lidé symbolicky tečku za uplynulým obdobím a otevřeli se novému, radostnému a prosluněnému.

Družení na Družebnou neděli
Předzvěst lepších časů už ale svítala týden před zbavením se Morany, kdy se oslavovala neděle Družebná, a na tu se těšili zejména všichni mladí a svobodní, protože jak název napovídá, docházelo k všeobecnému sdružování, v jehož rámci probíhaly návštěvy včetně těch, kdy mladíci žádali o ruku své vyvolené a také se domlouvaly svatby.

Zahájení práce a lehčí oblékání s Řehořem a Josefem
Po odhození smrtky na Smrtnou neděli, dva týdny před Velikonocemi, přicházely samé radostné svátky symbolizující návrat ptáků z letních krajin, probouzení přírody a vybízení sedláků k práci – i dnes nastává čas vysít venku první semínka, předpěstovat papriky nebo rajčata, později se věnovat sázení raných brambor a posléze vnést jaro i do svého šatníku – obléci se do lehčího oblečení a vyrazit na procházku nebo výšlap. Tohle všechno připadalo zhruba na polovinu března, kdy jsou svátky svatého Řehoře a Josefa.

Jak se můžeme postit
Před Velikonocemi drží křesťané postní období, kdy by se měli vzdát masa a alkoholu, celkově se zklidnit a věnovat se rozjímání. Inspirujme se pradávnými tradicemi, které velí utišit se a vzdát se smyslových požitků ve jménu nacházení vyššího smyslu a principu života. Nemusíme se vzdávat zrovna masa a alkoholu, každý si pro sebe najděme jednu věc, na níž cítíme, že ulpíváme, a pokusme se s tímto faktem pracovat a sledovat, jak proces probíhá, jak se při tom cítíme.

Co se slaví na Velikonoce
Samotné Velikonoce jsou pak oslavou oběti Beránka božího, Ježíše Krista, který se obětoval za celé lidstvo. Jeho akt je symbolem odvahy a nezměrné lásky, již nabízí všem bez rozdílu. Jeho zmrtvýchvstání přináší výjimečné poselství o tom, že smrt není konec, ale začátek nového života. Postava Ježíše Krista tak dává naději a víru v lepší zítřky, symbolizuje světlo a spásu, které každý nosí uvnitř sebe jako světlo, o něž je třeba pečovat a udržovat jej. S tím pomáhá jógová praxe. Naučme se milovat sebe tak, jak jsme, a stejnou lásku potom rozšiřme i na naše okolí, na celý svět.

V čem se inspirovat
V duchu dávných tradic můžeme na kus papíru sepsat vše, co nás tíží, straší nebo rozčiluje, papír roztrhat a spláchnout do toalety nebo spálit a poslat tak naše strasti pryč. Zbavit se nepotřebného můžeme i na materiální rovině – probrat si šatník, a co nenosíme, poslat dál, třeba na Ukrajinu, do Červeného kříže nebo někomu z rodiny či přátel, o němž víme, že to využije. Pořádek můžeme udělat i v lednici a ve spíži, zbavit je prošlých potravin a zaměřit se na čerstvost a čistotu. Vyjděme ven na vzduch a užívejme si slunečních paprsků s lidmi, které máme nejraději. Běžme se společně projít, jen tak si poseďme a tlachejme nebo setrvejme v tichosti a užívejme si přítomnosti někoho, kdo nám rozumí a komu rozumíme my.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com