úterý 20. 10. 2020
Jóga je hra, jejímž cílem je dosáhnout stavu, kdy je mysl klidná, což umožňuje hlubší vhled nezakalený jejími neustálými proměnami. V této hře jsou jamyjakousi zábranou v tom, aby si hráč nedával vlastní góly, tedy aby nedělal tři kroky vpřed a následně dva kroky vzad. Vytvářejí a pomáhají udržet podmínky, aby se adept mohl nominovat do dalších kol této hry o sebepoznání.
Už před několika tisíci lety zjistili jogíni, že lidská bytost je mnohem víc než jen tělo. V jógové filozofii existuje dokonce myšlenka, že nejniternější esence člověka sestává z čisté radosti. Existuje způsob, jak k ní najít přístup?
Člověk se nevymaní z vlivu činů tím, že nebude činy podnikat, ani nedojde dokonalosti tím, že se vzdá světa.
Ahimsá a brahmačarja – dvě jamy a jejich vztah k běžnému bytí. Ahimsá jakožto nenásilí se neomezuje na pouhé použití hrubé síly, ale ubližovat by se nemělo ani činem, ani slovem, ani myšlenkou. Chápání brahmačarjy varuje od celibátu po různou míru regulace sexuálního chování.
Každý z nás je celistvým spojením určitých atributů a charakteristik. Některé charakteristiky jsou zděděné, vrozené a jiné, jako naše postoje, jsou formovány prožitky a přístupem k lidem i světu mimo náš vnitřní svět....
Górakhnáth je považován za zakladatele linie Náthů (náth sampradája), která je dnes velkým a docela organizovaným duchovním řádem. Pro své následovníky je Górakhnáth roven bohu Šivovi a je mu zasvěceno mnoho chrámů. Dochovalo se několik děl, která jsou mu připisována – mimo jiné i slavný spis o józe Górakšašataka...
Dost bylo napsáno o tom, co je jóga a jak je zdraví prospěšná, jak provádět jógová cvičení, co jsou čakry a kundaliní a jak ji probouzet. Tak čteme a hltáme informace, obdobně jako hltáme jídlo.
Každé ráno při čtení zpráv na internetu se mi zdá, že se svět zbláznil a my se nacházíme v jakémsi hororu s apokalyptickým tématem a opravdu béčkovým scénářem. Příběh je tak špatný, že není pochyb, kdo letos získá ocenění Zlatá malina za nejhorší film roku. Co s tím?
Jedna z prvních a pro mě zásadních srážek s indickou filozofií u mě nastala mnohem dřív než ve vysokoškolské škamně. Pamatuji si to docela přesně. Byl podzim, byla sobota (možná i neděle) a já stála jako mnoho jiných sobot (nebo nedělí) v zadním koutě antikvariátu ve Valentinské ulici na Starém Městě...
O takových těch „hlubokých“ věcech se nemůžete bavit pořád, a také ne s každým. Jedna kamarádka, se kterou se o nich bavíme docela často, a jsem za to vděčná, jednou řekla zajímavý názor. Že život není o tom hledat sám sebe, ale tvořit sám sebe. Zamyslela jsem se nad tím…
