Lotosový květ je ušlechtilá a elegantní rostlinka, která vyrůstá z hlubokého bahna, jež je od slunce nesmírně daleko. Než tedy vykvete a podívá se na hladinu, musí urazit dlouhou a obtížnou cestu, jejíž výsledek ale prožité útrapy jednoznačně vyváží – podívá se nahoru, ke slunci a může se vyhřívat v jeho paprscích, které způsobí, že se rozvine a stane se krásnějším a čistším, než kdy byl. Když slunce ráno vychází, lotos se otevírá, když večer zapadá, lotos se zavírá.

Symbol čistoty a naděje

V mnoha různých kulturách, zejména ve východních náboženstvích, je lotos považován za symbol čistoty, osvícení, regenerace a znovuzrození. Představuje naději a sílu, ukazuje, že je možné pozvednout se z temné malosti a směřovat k povznášejícím výšinám sluneční záře, světla a tepla. Ukazuje, že píle a vytrvalost dává sílu pokračovat, nepolevit a růst, směřovat a vyvíjet se v souladu s nekonečným pohybem veškerenstva. Nese v sobě tendenci všeho živého, jíž je směřování ke světlu a teplu, které dává život. Dodává sílu a víru, protože je věrným příkladem skutečnosti, že nic není nemožné a že dokázat můžeme všechno. Připomíná důležitost pevných základů, bez nichž bychom nemohli růst a bez nichž není možné postavit nic trvalého.

Lotos jako člověk, člověk jako lotos

Vlastnosti lotosu jsou dokonalou analogií stavu člověka – koření v nejšpinavějších vodách, roste a rozvíjí se v ten nejkrásnější květ obrácený ke slunci. Podle buddhismu mají všichni potenciál stát se dokonalými a osvícenými a je jen otázkou času, než každý člověk světla dosáhne. Buddha je někdy znázorňován, jak sedí na lotosovém květu. V tomto obrazu se skrývá mocná symbolika – Buddha zde znázorňuje toho, kdo překonal bolest, která v hmotném světě převládá, a stal se osvíceným, stejně jako lotosový květ, který vyrostl z bahna a špíny, překonal vodu, dostal se nad její hladinu a zde se rozvinul v krásný květ díky slunci a jeho teplu a světlu. I mnoho hinduistických bohů je zobrazeno, jak sedí nebo stojí na lotosovém květu, a to ze stejného důvodu.

Cesta lotosu jako cesta člověka

V józe lotos jako takový, to, jak roste a žije, představuje cestu člověka. Skrývá se v něm symbolika třech gun – tamasu, radžasu a sattvy. Podle jógy představují guny určité kvality mysli, které svádějí boj o její pozornost. Tamas je lenost, temnota a nevědomost – řekněme tedy bahno a špína, v nichž koření lotos. Radžas je vášeň, činnost a pohyb – řekněme tedy kořeny, které putují vodou až k její hladině. Sattva je čistota, dobrota, harmonie, světlo a moudrost – řekněme tedy slunce, k němuž směřuje květ, který vyrůstá nad hladinou, a upírá k němu svou pozornost.

Jógovou praxí vedoucí ke zklidnění věčných změn a pohybů mysli lze regulovat vnitřní boj o moc, který spolu svádí tamas s radžasem. Důležité je především ovládnout plodivou sílu radžasu, která nám může pomoci dostat se nahoru k sattvě. V opačném případě, když radžas ovládne naši mysl, může ale způsobit pád k tamasu, jeho temnotě a otupělosti. Ani takový pád ale není koncem. Důležité je si uvědomit, že naše cesta nekončí nikdy. Vždycky se můžeme zase dostat nahoru, stejně jako můžeme vždycky znovu spadnout. Důležité je vytrvat a stále vědomě směřovat ke světlu. Jako lotos.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com