středa 24. 4. 2024
BLESKOVĚ
Podle ájurvédy element vzduchu reprezentuje vátu dóšu a přináší svou vzdušností aspekt pohybu. Každý z elementů zastupuje důležitou část procesu evoluce v přírodě a přispívá svým dílem k cestě transformace.
Górakhnáth je považován za zakladatele linie Náthů (náth sampradája), která je dnes velkým a docela organizovaným duchovním řádem. Pro své následovníky je Górakhnáth roven bohu Šivovi a je mu zasvěceno mnoho chrámů. Dochovalo se několik děl, která jsou mu připisována – mimo jiné i slavný spis o józe Górakšašataka...
Jógová tradice je nesmírně bohatá na různé texty, které obsahují moudrost jogínů minulosti. Jsou studovány stovky a některé i tisíce let a v tradičních liniích se bez jejich zkoumání neobejdeme. Mnohé nám poskytují nejen pochopení širšího kontextu jógové praxe, ale i pochopení života jako takového. V této sérii článků se podíváme alespoň na ty nejpodstatnější.
Jsme-li si vědomi toho, že naše planeta je živá bytost, přistupujeme s úctou k celému životu na její půdě. Element země pak můžeme vnímat jako matku, která nám doslova dává život a její radostí je vidět nás v plném potenciálu.
„Fake it till you make it,“ slýchávala jsem během kurzů jógy v Thajsku od našeho Svámího a říkala jsem si: „Jako vážně?“
Lepšího času na putování a toulání se po naší nádherné zemi není než období léta, ve kterém nám je nabídnuto vše. Teplé počasí, lesní borůvky, noční nebe poseté hvězdami a možnost cestovat nalehko. Jak poutnictví vzniklo? Jaké jsou nejznámější poutě u nás v Čechách? A proč je vhodné je absolvovat?
Cesta osvobození, nebo běh na dlouhou trať s vysokou přidanou hodnotou?
Jóga nám poskytuje prostor pro vydání se na tichou cestu dovnitř sebe sama. Tam, kde se můžeme spojit s naším vnitřním světlem a jeho jiskru potom vnést do světa a sdílet ji s ostatními. Naše vnitřní světlo, naše světlo naděje, je světlem oproštěným od všeho utrpení a smutku, je naší nejhlubší podstatou, odrazem Boha v každém z nás.
V procesu sdílení jógy s ostatními dnes používám, s notnou dávkou pokory a respektu k celému záměru, řadu nepůvodních nástrojů. Jedním z nich je humor. Humor laskavý a tu a tam i černý. Tedy, filosoficky vzato, jakýsi paradox, ukrytý ve všem životním snažení, je třeba z buddhistického hlediska zmíněnému černému humoru dosti blízký.
Člověk vůbec neumírá, neboť smrt je jen branou nových životů. A v tom spočívá útěcha upanišad, že za dobré činy dojde člověk již zde na zemi nejvyšší odplaty.
