BLESKOVĚ
Meditace 23. 12. 2023 PDF Tisk

Jak na meditaci vděčnosti: O co se jedná a proč má smysl ji vyzkoušet?

Meditace se nemusí odehrávat jen v poloze padmásany, kterou zaujmeme v tiché, klidné a dobře vyvětrané místnosti. Například meditaci vděčnosti můžeme praktikovat kdykoliv a kdekoliv. A nepotřebujeme k tomu nic víc než vlastní odhodlání a vědomé rozhodnutí, že se jí chceme věnovat.

Jak na meditaci vděčnosti: O co se jedná a proč má smysl ji vyzkoušet?

Slovíčko „vděčnost“ může být přitom poměrně zavádějící. V souvislosti s ním si totiž můžeme vybavit především záležitosti, které jsou pro nás na první pohled pozitivní. Jenže někdy, a může to být dokonce poměrně často, jsou pro nás dobré i věci, které se zprvu zdají být zcela opačnými. Meditace vděčnosti zahrnuje především tyto záležitosti, které nabízejí příležitost k našemu vnitřnímu růstu – zpočátku se mohou jevit jako náročné a negativní, ale při hlubším prozkoumání nám dojde, že se na nichíme a rosteme. A uvědomění toho je právě jádrem meditace vděčnosti.

Požehnání se ukrývá i v tom, co se nám na první pohled nezamlouvá

Život je požehnáním. Vše, co se nám děje, se děje z nějakého důvodu. A tento důvod většinou nebývá zjevný hned. Prozření, takzvaný „aha“ moment, mnohdy přichází až mnohem později. Po týdnech, měsících, letech a třeba i desetiletích nebo na sklonku pozemského života. Součástí jógové praxe je naučit se vidět požehnání ve všem, co se nám během života stane. Hloubka a smysl vděčnosti tkví v umění rozpoznat požehnání i v tom, co se nám na první pohled vůbec nezamlouvá. Právě to je smyslem meditace vděčnosti. Jejím prostřednictvím tedy neděkujeme pouze za to dobré, ale i za to, co se zprvu jeví jako špatné, ovšem ve skutečnosti nás to posouvá dál.

Překonané překážky jsou nepromeškané příležitosti

Winston Churchill přirovnával život k dostihové dráze, na níž překonáváme překážky, abychom se dostali dál. Tyto překonané překážky potom popisoval jako nepromeškané příležitosti. K vděčnosti v tomto smyslu vybízí i jógová filozofie a meditace vděčnosti, která pod ni spadá. Když se něčeho bojíme, nemusí to nutně znamenat, že bychom se tomu měli vyhnout. Naopak – postavit se čelemvlastním strachům a nechuti se do něčeho pustit, jít dál navzdory nepříznivým okolnostem, překonávatpřekážky a všímat si, co nám to na duševní, vnitřní rovině přináší. Takový přístup nám umožňuje rozvinout se jako květ lotosu, když na něj ráno dopadnou první sluneční paprsky. Bát se, a přesto vystoupit z komfortní zóny, pěstovat tapas, a to i navzdory občasné neochotě, a být u toho všeho vděčný za příležitosti, díky kterým můžeme prověřovat a upevňovat svou vůli, odhodlání a rozhodnutí , to je síla a komfort, jež nám do života přináší meditace vděčnosti.

Praxe vděčnosti může vypadat různě

Praxe vděčnosti může mít mnoho podob, ale všechny mají společný záměr vyjádřit vděk za to, co se nám v životě děje. A to lze řadou způsobů. Důležitá je pravidelnost. V každém dni bychom si mělinajít alespoň kratičký okamžik k tomu, abychom strávili čas v klidu sami se sebou a mohli si uvědomit, za co můžeme/chceme v uplynulých hodinách vyjádřit vděk. Ideální dobou je večer, kdy máme den za sebou, okolní svět utichá a ukládá se k spánku a my můžeme právě v této chvíli nalézt podmínky vhodné k usebrání se a zaměření koncentrace zamýšleným směrem. Někomu může stejně dobře zafungovat ranní čas, kdy je mysl svěží a otevřená po oblažujícím nočním odpočinku, nebo třeba poobědová siesta, kdy máme při pohledu z okna oblíbené kavárny pocit, že se zastavil čas, a v tomto „zastavení se“ přichází chuť tvořit. Nejde o formu, ale o obsah – nalézt ten správný okamžik, který nám umožní zastavit se, vypnout, hloubat a uvědomovat si.

Chvíle pro sebe, kdy se zastaví čas

Jakmile si uvědomíme, za co jsme vděční, zopakujme si to v duchu, nahlas nebo si to zaznamenejme tužkou či perem. Skvělou pomůckou se v meditaci vděčnosti může stát deník, do něhož si budeme své myšlenky denně zapisovat. Když je uvidíme takto zhmotněné černé na bílém, umožní nám to spatřitširší kontext, propojovat souvislosti a dále si uvědomovat, chápat, rozvíjet… Ke svým poznámkám se navíc můžeme vracet a je to vždy jasnější než pátrat v hlubinách své mysli – pokud ovšem nemáme Brumbálovu myslánku.

  • autorka: Kateřina Hájková
  • foto: Shutterstock.com

Objednat předplatné