2:46 Sthira sukham ásanam

Pokud jste někdy o Jógasútrách slyšeli nebo vám váš učitel jógy nějakou citoval, tak je dost možné, že to byla zrovna tahle. Překládá se nejčastěji jako „jógová pozice je pevná a pohodlná“ a nabádá k tomu, abychom hledali rovnováhu.

Tak jako někdy (a pro někoho dokonce často) bývá velkou výzvou najít třeba v pozici loďky nebo bojovníka pohodlí a například v předklonu vsedě pevnost, i v životě se nám (mně tedy určitě) stává, že se nám nedostává jedné, nebo druhé kvality. Jedna z mých učitelek jógy často připomíná, že býváme přirozeně spíš ohební, nebo silní. Naším úkolem je pak pracovat na té druhé kvalitě, tak abychom vytvořili rovnováhu. Aby výsledkem naší jógové praxe byla ohebnost podepřená silou. Stejně jako se prostupují a vzájemně podporují jin a jang. Jako potřebujeme tmu, abychom mohli vnímat světlo. Jak to ale pojmout mimo jógovou podložku?

Co třeba začít u toho, jak se vyjadřujeme, co vypouštíme ze svých úst. Když s někým hovoříme, můžeme samozřejmě říkat vždycky hned to první, co nás napadne, můžeme okamžitě reagovat. Ovšem tenhle přístup poměrně často způsobuje víc škody než užitku. Každý z nás prochází v životě mnoha situacemi a ty se do nás zapisují. Od momentu narození jsme v interakci s dalšími lidmi a učíme se reagovat na to, jak s námi mluví a jednají. Naše vnímání toho, jak s námi ostatní komunikují a jak je nejvhodnější reagovat, je často podmíněno naší momentální náladou, tím, co se nám v průběhu dne stalo, jaká je hladina našich hormonů (pánové, vězte, že je máte taky), jak jsme se vyspali. Někdy na větu: „Tobě to dnes ale sluší,“ reagujeme s nadšením, protože máme sami od rána pocit, že jsme hezcí, jindy odpovíme podrážděně, protože jsme přesvědčeni, že určitě dobře nevypadáme a druhý člověk od nás jen něco chce.

Tuhle sútru můžeme pojmout jako hledání rovnovážného bodu. Když cítíme, že naše mysl divoce víří a emoce nás ovládají, můžeme zaujmout tuhle pevnou a pohodlnou pozici prostřednictvím těla – třeba vsedě (což byl mimochodem původní překlad slova „ásana“ – sed), nebo vleže. Pak najdeme pevnost a pohodní v dechu, čili sedíme a pozorujeme nádech a výdech tak dlouho, až se náš dech stane klidným a vyrovnaným, případně jej takovým učiníme.

Můžeme si i představit, že nás nádech nadlehčuje a dělá jemnějšími a prostupnějšími a výdech ukotvuje a uzemňuje. Nebo můžeme cvičení rozvinout ještě dál a hledat uzemnění v nádechu a prostor ve výdechu – jin v jangu a jang v jinu. Dáme si pár minut a pokračujeme v běžných činnostech. Kdykoliv se potom během dne něco stane a my na danou situaci chceme reagovat, nejprve vrátíme pozornost k dechu, necháme ho, aby nás ukotvil a zjemnil, a pak teprve jednáme.

Pevnost a pohodlí v tomto kontextu nejsou protiklady. Jsou dvěma aspekty, které se vzájemně podporují a pomáhají nám k vyrovnanějšímu a plnohodnotnějšímu životu. Najděme jej na podložce i mimo ni a nezapomeňme poděkovat Pataňdžalimu za jeho přínos. Věřím, že si to rozhodně zaslouží.

• autor: Kateřina Hilerová
• www.studiosedmenebe.cz
• foto: Shutterstock.com