Stává se mi to běžně, když se koncentruji před praxí ásan – jak se aktivita mysli zpomalí, najednou se mi vybaví, co všechno jsem zapomněla v tomto týdnu udělat, komu jsem dnes ještě nezavolala a že jsem zase nezalila kytky. Jeden z mých učitelů Cyrus to kdysi v Indii na retreatu v Rišikéši pojmenoval přesně: „Chvilky, kdy se nehybně usadíme s cílem se koncentrovat, jsou jedinečnou možností prohlédnout si průjem naší vlastní mysli.“ Jenže co s tím? Jednou z možností je vyzkoušet Oshovu aktivní meditaci.  

V rámci své praxe jsem postřehla, že se mi lépe soustředí a noří do vlastního nitra po nějakém intenzivním zážitku. Poprvé jsem stav spontánní meditace, na který se pamatuju, zažila jako malá holka po sauně. Intenzivní střídání horké sauny a ledové vody, trochu si zakřičet do krajiny a pak si lehnout a odpočívat – a najednou nevnímám tělo a mé vědomí se rozšíří do všech stran jako zem pode mnou a nebe nade mnou. Poprvé mě to trochu vyděsilo, později mě začal tento stav fascinovat a mapovala jsem, jakými cestami se mu lze přiblížit. Třeba po uběhnutí 10 km, po výšlapu do Himálají nebo po vedení tří intenzivních lekcí to jde samo.

Na něco podobného zřejmě přišel i Osho, který v přípravě na meditaci vyzdvihuje katarzi – vnitřní očistu, která následuje po dramatickém zážitku. Na základě svého porozumění mysli západního člověka tak přišel s konceptem aktivní meditace – tedy variací intenzivních, ale jednoduchých pohybů a zvuků, díky kterým mysl vyčerpá nezpracované obsahy a tělo vypustí nashromážděné emoce, tak abychom v závěrečné fázi mohli nenápadně vplout do stavu meditace, aniž by na nás mysl zvedla ukazováček a připomněla nám, na co všechno jsme u toho zapomněli.

OD/PUSTIT (SI)

Většina Oshových aktivních meditací trvá 60 minut a má čtyři části, přičemž první tři bývají dynamické. Abychom se mohli dobře koncentrovat na přítomný okamžik, musíme nejprve od/pustit minulé obsahy, na které se naše mysl fixuje, a uvolnit z těla emoce, na které mysl váže svou aktivitu. Jednoduše řečeno odpustit si všechno, co jsme ještě nezpracovali. Osho za takovým účelem používá jednoduché pohyby, které kontinuálně děláme po určitou dobu třeba jako třas, přičemž třást se 15 minut v kuse může znít jednoduše, ale v praxi se těch 15 minut může docela protáhnout. Pravděpodobně sami sebe přitom několikrát načapáte při myšlence jako „co to tu sakra dělám?“ Mysl začne sama sebe chytat za ocas, a to je právě ten moment, kdy máme možnost začít aktivně pouštět emoce i na ně navázané myšlenkové vzorce. Třas zároveň uvolňuje stres a tenzi, které jsme neměli možnost pustit v momentě, kdy vznikaly. Proto se třeba někteří savci po určitou dobu třesou poté, co prožijí stresovou situaci jako úprk před predátorem. Bohužel mezi námi lidmi se podobná praxe stále nepovažuje za zcela normální – zkuste začít třást celým tělem třeba po tom, co na vás v práci zakřičí šéf. 

ZÁKON ZACHOVÁNÍ ENERGIE

Oshova meditace má ještě víc než jiné jógové praxe značku DIY aneb „udělej si sám“. Z lektora se při praxi aktivních meditací stává průvodce procesem, kterým „meditující“ prochází. Během dynamických částí meditace vás motivuje, abyste se nořili do sebe sama, měli zavřené oči a nefixovali svou pozornost na vnější vjemy. Zde je podstatné si uvědomit, že síla a intence, kterou do praxe vložíte, se přímo rovná energii, která se pro vás může skrze ni uvolnit. Jinými slovy, na kolik sami sobě dovolíte se uvolnit a pustit představu o tom, jak u toho máte vypadat, jak moc to, co děláte, dává smysl nebo co by na to řekla vaše kolegyně, natolik se pro vás otevře prostor pustit tělo a mysl a zanořit se hlouběji do relaxace v závěrečné klidové fázi, která obvykle probíhá v leže na zemi. Z mé zkušenosti je šavásana po jakékoli jógové sekvenci vždy lakmusovým papírkem kvality a odevzdanosti mé praxe a intence s ní spojené – čím jsem při praxi vědomější a přítomnější, o to hlubším zážitkem a uvolněním či stavem meditace mě obdaruje pozice mrtvoly.

OSHO V DENNÍM ŽIVOTĚ

Osho byl zajisté kontroverzní chlapík a mnohé z jeho praktik můžeme právem označit za extrémní. Jistě ne každý by benefitoval z toho, kdyby ho učitel jako odpověď na otázku „Mistře, kdy přijde osvícení?“ vyhodil z okna, přistál mu na hrudi a odpověděl otázkou: „Už přišlo?“ Proto vnímám jako žádoucí vybrat si z Oshova přístupu to, co nám osobně svědčí. V rámci praxe různých technik koncentrace a případného dosažení stavu meditace (jež sama o sobě není technikou, ale existují techniky, které nás k ní mohou navést) nám Osho možná může dobře posloužit jako připomínka nutnosti vlastní vnitřní očisty (šauči) a potřeby umět pustit kontrolu nad sebou samým, kterou jsme často zvyklí v denním životě úporně držet navzdory blahu své tělesné i duševní konstituce. Jak by řekl sám Osho – když si záměrně dovolíme se úplně uvolnit, a možná i chovat se a vypadat jako duševně choří, tak to, co nás od duševní nemoci odděluje, je právě ono vědomí a reflexe sebe sama, jež tím pěstujeme. V konečném důsledku je potom, dle mého názoru, každá praxe a jí věnovaný čas především náš vlastní, a tak bychom měli efektivitu dané praktiky měřit především vlastní zkušeností a její upřímnou vnitřní reflexí.

OSHO

• vlastním jménem Bhagwan Shree Rajneesh, narodil se v roce 1931 a zemřel 1990 v Indii
• duchovní mystik, učitel a guru, profesor filosofie, autor mnoha filosofických publikací
• kritizoval tradiční indické náboženství a tabuizaci sexu, jeho názory byly mnohými považovány za kontroverzní
• kvůli svým provokativním postojům se dostal do sporů s indickou vládou a přesunul se do USA, kde působil spolu se svými žáky v Oregonu
• zemřel v Indii, po deportaci z USA, na následky různých ne zcela vyjasněných zdravotních problémů
• Oshova životní filosofie vyzdvihuje plné prožívání přítomného okamžiku a dokonalé poznání sebe sama
• Osho věřil, že transformace, skrze kterou dochází k pravému poznání, může přijít skrze zážitek tělesné katarze

• autor: Iamme Candlewick
• www.iamme.cz
• foto: Shutterstock.com