Den dětí ale není jediným červnovým svátkem připomínajícím důležitost uznání. Třetí červnovou neděli po něm následuje Den otců, který je sice méně známý než Den matek, ale ne méně významný. Vždyť matka i otec jsou základem rodiny, domova, bezpečného přístavu, k němuž dítě vzhlíží, o nějž se může opřít a navrátit se do něj kdykoliv i v dospělosti. Právě matka a otec formují zpočátku základy nové rodící se osobnosti, dávají jí návody, jak se sebou a okolím jednat, radí, jak vnímat to, co přichází.

Rodina jako základ štěstí
Rodiče jsou v prvních letech života celým naším světem, a spolu s nimi i další lidé, jako jsou sourozenci a prarodiče. Rodina je základ štěstí, života, a právě to červen a červnové tradice připomínají. Generace před námi byly zvyklé žít pospolu, neoddělovaly od sebe rodiny, mladé a staré, ti všichni spolu sdíleli obydlí, přičemž ti první těm druhým projevovali úctu, vděk a respekt za to, že jsou a jací jsou. Lidové zvyky sloužily mimo jiné k utužení mezilidských vazeb, které byly pro úspěšné přečkání všech ročních období klíčové.

Život pospolu s úctou a respektem
Lidé si museli pomáhat, byli na sobě závislí. Stejně jako na počasí. Už dávno ale pochopili, že právě počasí nijak ovlivnit nedokážou. Takže se společnými silami alespoň pokoušeli obměkčit přírodní síly, aby přály jejich úrodě. Usmiřovali je písněmi, tanci, zapalováním i přeskakováním ohňů. Právě v červnu se poprvé kosilo seno a této důležité události se účastnily celé rodiny, celá vesnice. Seno totiž sloužilo zvířatům, která zase byla pro obživu rodin nepostradatelná, po celý rok jako zdroj potravy.

Vděk a pokora jako součást života
Lidé proto děkovali zemi písněmi, tanci a dary za trávu, která roste bez jejich přičinění, a přesto jim dává tolik radosti a dobroty. Modlili se také k svatému Medardovi, patronu chudých a pánovi nad počasím, aby popřál jejich úrodě a uchránil ji od dešťů, podobně, jako jeho, když se v dětství zatoulal, před bouří ochránil svými křídly velký orel, jak se podle vyprávění traduje.

Letní slunovrat a Svatojánská noc, oslava vyššího principu
A další magické chvíle přicházely koncem měsíce, kdy 20. nebo 21. června nastává letní slunovrat a v noci z 23. na 24. června Svatojánská noc. Ta oslavuje křesťanského proroka a mučedníka svatého Jana Křtitele a představuje propojení pohanských tradic s křesťanskou moudrostí. Věřilo se, že 24. se Jan Křtitel narodil a že noc předtím se otevírají skrýše plné pokladů a bylinky, které jsou natrhány, mají kouzelnou moc. O oslavách slunovratu lidé zapalovali ohně, aby dodali slunci sílu do nadcházejících měsíců, kdy bude jeho intenzity ubývat, a aby dodali síly i sobě, přeskakovali tyto ohně.

Probuďme v sobě dítě
Všemi červnovými zvyklostmi a tradicemi ovšem prolíná jeden aspekt: lidé je dodržovali pospolu, společně. Inspirujme se jimi, objevme v sobě dítě, které v nás stále někde dříme. Jan Werich říkal, že chytří dospělí se nestydí za to, že v nich stále žije kus dítěte. Děti jsou bezprostřední, laskavé, aniž by to tušily, zcela přirozeně dodržují jamu a nijamu. Neberou sebe ani nic dalšího příliš vážně, radují se ze života takového, jaký je, a radují se z něj s těmi, které milují a kteří milují je. Neřeší, co nemohou ovlivnit, pouštějí a nechávají plynout. Když se rozzlobí, za chvíli o tom neví, protože v sobě neživí nenávist, zášť ani zlost. Buďme více jako děti a vnesme v červnu do našich životů onu lehkost a vřelost, která je pro děti tak typická. Nechť nám v tom pomáhá naše jógová praxe.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com