Filosofie jógy 24. 12. 2018 PDF Tisk

Kléše 1 (avidja – nevědomost)

První překážkou, která je současně podstatou zbývajících čtyř, je nevědomost nebo také zaslepenost, ignorance. Upozorňuje nás, že neznáme skutečnou podobu bytí a bytostí.

Kléše 1 (avidja – nevědomost)

Tzv. jógovému desateru (jama a nijama) předchází poznání zdrojů útrap, tedy příčin a podhoubí lidského utrpení, tzv. kléší.

První překážkou, která je současně podstatou zbývajících čtyř, je nevědomost nebo také zaslepenost, ignorance. Upozorňuje nás, že neznáme skutečnou podobu bytí a bytostí. Život trávíme v naší představě o ní. Jako lidstvo vytváříme celou znalostní bázi, každý z nás si ale svou realitu představuje právě jen po svém, vnáší do ní svou individualitu a náš mozek je současně schopen pojmout jen určitý výsek dostupných informací. Jinému člověku pak nelze vidět do hlavy, natož abychom byli schopni vidět, co naše hlavy přesahuje v souhrnu všechny dohromady. Každý máme například na základě společně sdílených poznatků nějakou představu o zrození a smrti, skutečnost je ale stejně zahalena tajemstvím. Proč právě já, právě tehdy, právě za takových okolností? Co bude potom? Proto také nesnadno rozlišujeme mezi podstatným a nepodstatným, pomíjivým a nepomíjivým, tápeme ohledně smyslu života.

Tuto kléši je potřeba si uvědomit a naplno připustit, se všemi důsledky. Varuje nás před unáhlenými soudy a celkově relativizuje naše poznání. Je v pořádku učit se, poznávat a rozšiřovat si své obzory, měli bychom být však současně schopni opouštět svá přesvědčení, pokud už přestala platit. Měli bychom být také vždy otevřeni jiným názorům. Není třeba souhlasit, podstatný je respekt. Bez určité představy o světě okolo sebe nedokážeme žít, naše mysl (alespoň u většiny z nás) na něco takového není stavěná. Zkusme ale realitu spíše než jako strnulý obraz vnímat jako neustále proměnlivou a tekoucí mozaiku, plnou barev, zvuků, chutí, vůní, doteků a informací. Každý nový poznatek celkovou strukturu i obsah znovu promění.

Jazykem jógové lekce to není jednotlivá pozice, ale stále se měnící sekvence ásan – jejíž provedení je možné jen, pokud se opakovaně a s pokorou pokoušíme porozumět základům každé z pozic. Jejich řazení, smysl i vzájemné souvislosti přitom přicházejí zvenčí a každý z nás je přijímá s důvěrou. Kléše nás učí vnímavosti a udržuje naši mysl otevřenou. Vše totiž může být jinak. Vždy.

 

  • autor: Michaela Dombrovská
  • www.protoze.cz
  • zdroj fotky: Shutterstock.com

Objednat předplatné