sobota 7. 12. 2024
Dvéša je opakem žádostivosti nebo touhy. Nutí nás vyhýbat se tomu, co je nelibé, nepříjemné nebo se nám nehodí. Tedy i námaze, která vede k cíli. Může vést k chorobnému odkládání (tolik diskutované prokrastinaci), vyhýbavému chování nebo tendenci obelhávat (nejen) sebe sama...
Tzv. jógovému desateru (jama a nijama) předchází poznání zdrojů útrap, tedy příčin a podhoubí lidského utrpení, tzv. kléší.
Co v nás vzbuzuje nechuť nebo dokonce přímo odpor může být ale skvělým učitelem, zdrojem moudrosti. Možná je to právě ona lekce, kterou potřebujeme, abychom se posunuli dál. Pokud se jedná o lidi, které je těžké snést, tak právě ti nám nastavují zrcadlo. Protože co nám vadí na jiných, je zpravidla právě to, co potřebujeme řešit u sebe. Řešením je se svým stínům stavět čelem.
Jazykem jógové lekce nás dvéša vede k tomu odkládat aktivní praxi. Zdá se, že zajít na lekci stačí až zítra, přičemž ono zítra se vlastně málokdy nebo dokonce velmi zřídka promění v dnes. Přímo na lekci nás pak kléše ponouká k tomu si v pozicích ulevovat. Správné provedení se od nesprávného liší jen v detailech, které třeba ani není v možnostech lektora/lektorky postihnout. Cvičíme tedy jen na efekt, aby to tak nějak zhruba vypadalo. Takové cvičení je ovšem ztrátou času, v některých pozicích si naopak můžeme dokonce ublížit.
Ani tato kléše není nutně jen negativní. Chrání nás před přetížením a důsledky přehnaného perfekcionismu. Občas je nutné nechat vše jen plynout a detaily neřešit až tolik. Také nám může pomoci rozpoznat, kdo nebo co nám skutečně škodí. Přesto bychom si ale měli uvědomovat, kdy vědomě nekonáme a kdy se akci vyhýbáme. Dvéšu je třeba přijmout, případné poklesky si dokázat odpustit, ale současně se nenechat ovládnout. Tak jako na jógových lekcích dostáváme pod kontrolu své tělo, v životě nás tato kléše učí hledat hranice svých možností a potřeb.