Filosofie jógy 23. 07. 2020 PDF Tisk

Co v nás vládne – O vztahu těla, mysli a duše

Naše lidská existence se projevuje na třech různých úrovních: prostřednictvím těla, mysli a duše. Od 17. století, díky filosofům, jako byl například René Descartes, pro nás ale hraje nejvýznamnější roli rozum (mysl). Považujeme se za racionálně uvažující bytosti a často důvěřujeme mysli mnohem víc než tělu, dokonce jí dovolujeme ignorovat tělo a jeho potřeby.

Co v nás vládne – O vztahu těla, mysli a duše

Myslím, tedy jsem (Cogito ergo sum) aneb dominance mysli
Představte si, že sedíte u počítače a píšete pod časovým tlakem důležitý text. Za chvíli si uvědomíte, že máte hlad, tělo vysílá jasné signály. Mysl je však ignoruje, protože právě dostala skvělý nápad a chce nejprve dopsat text. O něco později tělo signály zesílí, nadále ale budou myslí ignorovány. Když mysl pak konečně rozhodne, že je čas k jídlu, chutná to jak tělu, tak mysli. O něco později tělo oznámí: „Je to vynikající, ale teď už mám dost.“ Opět jsou jeho potřeby ignorovány: „Ještě trochu víc,“ rozhodnou smysly a mysl, „je to moc dobré.“ Přesně tuhle i podobné situace známe všichni z každodenního života, kdy zapomínáme naslouchat tělu a nerespektujeme ho. Čím víc se tělo odnaučuje vyjadřovat svoje potřeby včas a jednoznačně, tím silnější musí vysílat signály, které už se pak shodují s projevy poruch nebo nemocí. 

Inteligence těla 
Naše tělo má vlastní inteligenci, která reguluje různé velmi složité funkce, například trávení, krevní oběh, reakce imunitního systému nebo dýchání. Tělo může také vykonávat nejrůznější pohyby, aniž by se do toho mysl musela pokaždé zapojit. Není to mysl, která se naučila chodit, ale tělo. I během cvičení jógy můžeme pocítit, že nám dotek instruktora umožní mnohem přímější tělesný zážitek, než kdyby instrukce musely projít nejdříve myslí. Pouze když ásanu pochopí tělo, mohou se dech a mysl v dané pozici zklidnit a máme příležitost ji naplnit energií a vědomím. Až teď si ji můžeme opravdu užít.

Co mysl často zapomíná
Většinou přehlížíme to, že naše mysl, kterou považujeme za natolik kompetentní, funguje na dvou různých úrovních – vědomě a nevědomě. Vědomý podíl si můžeme představit jako malou viditelnou část ledovce na hladině vody. Daleko větší část (podvědomí) zůstává skrytá pod vodou. Zde jsou uloženy všechny vzpomínky, zážitky a zkušenosti, které vytváří různé návyky (samskáry). To, co se nám líbí (rága) a nelíbí (dvéša), ovlivňuje naše myšlenky a chování, aniž bychom si toho byli vědomi. Mysl se například může rozhodnout, že se při meditaci chce soustředit, a s trochou úsilí se to i na chvíli podaří. Pak se ale najednou objeví nějaká myšlenka nebo emoce, která nás rozruší, ačkoli v současné situaci pro to neexistuje žádný důvod. Nevědomé aspekty mysli hrají také v každodenním životě velkou roli, i zde ovlivňují naše vnímání a naše reakce a vedou opakovaně k nevhodnému chování, které často zaviní nedorozumění nebo jiné problémy. Na tomto pozadí mají důležitý význam jógové praktiky, které pracují i s podvědomím a pomáhají ho pročistit, například nádí šódhana, uddíjana bandha nebo zpívání óm.

Mysl ignoruje aspekt duše
Naše mysl se nejen cítí nadřazená tělu, také je velmi skeptická vůči aspektu duše, zejména v našich moderních společnostech. „Nic takového neexistuje,“ říká s přesvědčením. „Nevidím nic, žádnou formu, žádnou barvu, necítím to nikde, takže to není.“ Přitom zapomíná, že bychom nemohli vůbec existovat bez nějaké základní životní energie. Bez takové podstaty bychom nemohli dýchat, trávit jídlo ani mluvit, nemohli bychom se pohybovat, přemýšlet nebo si něco pamatovat. Takže i naše mysl by pozbyla svého základu. Nechat mysl vládnout nad celou naší bytostí je omyl, který často vede k egocentrickému chování a způsobuje mnoho problémů. V důsledku toho se cítíme izolováni od svého životního prostředí a ostatních lidí a vytváříme si pevný obraz o sobě samých a věříme, že ho musíme chránit a bránit. Snažíme se získat kontrolu nad chováním druhých a nad událostmi ve svém okolí, ale tohle beznadějné úsilí nakonec způsobí jen to, že jsme frustrovaní a už se ani neumíme skutečně uvolnit. Je pro nás těžké najít důvěru a neustále si kvůli něčemu děláme starosti. Protože neposloucháme potřeby těla a ignorujeme aspekt duše, cítíme se roztříštěni a stále více odpojeni od jednoty, která je ve skutečnosti základem naší lidské existence.

Život v integraci
Chceme-li prožít bohatství svého bytí v jeho úplnosti, na úrovni těla, mysli i duše, nabízí nám jógová tradice velmi vhodný způsob. Cvičení ásan nás učí znovu vnímat tělo, věnovat pozornost jeho signálům, správně je klasifikovat a pak na ně reagovat. Dále se učíme naslouchat jemnému toku dechu a poznáváme ho jako prostředníka mezi tělem a myslí. Práce s myslí samotnou je také velmi důležitou součástí praxe, například když pozorujeme, jak různé myšlenky, očekávání, vzpomínky nebo hodnocení přicházejí a zase odcházejí. Nejprve se naučíme s odstupem sledovat všechny pohyby v mysli, aniž bychom se s nimi identifikovali, následně je necháme rozplynout. Tak se může postupně otevřít vnitřní prostor, v němž se začne projevovat to, co je naší podstatou a co také „oživí“ veškeré bytí. Tento postoj, který popírá nadřazenost mysli, změní také náš každodenní život a kontakt s ostatními. Michael Stone ve své knize The Inner Tradition of Yoga píše: „Místo pouti na posvátnou horu nebo chrám procházíme vnitřní krajinou svého těla a mysli, bez rozptýlení a bez přilnutí. Taková vnitřní pouť je jako meditace, která přesahuje dualistické kategorie v těle ve světě.“ Naše zkušenosti týkající se těla, mysli a duše se můžou otevřít ještě daleko hlubší dimenzi.