pondělí 12. 10. 2026
BLESKOVĚ
Už to kolem nás zase všecko září a bliká do červena. Ve výlohách jsou srdíčka jako neochvějné znamení lásky, hračkárny praskají ve švech s medvídky a květináři objednávají dvojnásobné množství květin. A někteří z vás se na tento svátek těší a jiní si odfrknou nad tím, že se zase píše o „tom komerčním svátku“. Ještě než tento článek odsoudíte a navrátíte se zpět do svého fungování, pojďme se na téma lásky podívat trochu jinak.
Aktuální situace kolem koronaviru posunula naše hranice v různých oblastech. Změnili jsme postoj k přírodě, k nakupování, ale to, co vyzařujeme, nejvíce ovlivňuje postoj k nám samotným. To, jak o sobě mluvíme a smýšlíme, je prvopočátek i našich vztahů k ostatním kolem nás. Možná jste kolem sebe ale také zaznamenali, že s nástupem koronaviru začala opadávat tabu ohledně sexu, intimity a s tím spojených pomůcek. Sex se stal součástí sebepéče a dopřát si potěšení v podobě rozkoše se pomalu stává jakýmsi rituálem bez studu a stigmat. Do sexu se prostě dostal styl. Jak si takové potěšení s láskou dopřát?
Nejkrásnější období v roce je tu a společně s ním i něco, co k němu nepatřilo vždycky, ale co si k němu pošetilý člověk přidal později, možná nevědomky. Je to stres, přepracování, touha být perfektní a nejlepší, připravit ty nejkrásnější Vánoce. Neztrácí se ale pod tím pozlátkem skutečný duch Vánoc?
John Stuart Mill, anglický filozof a empirik, napsal, že „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“, a vyjádřil tím samu podstatu svobody: žít podle svého, ale neomezovat, nebo dokonce neohrožovat tím ostatní. Uvědomujeme si to i dnes?
Dušičkovské období je tradičně spojováno s tématem, kterému se dnešní společnost vyhýbá. Smrt je zahalena oparem tajemna, strachu, obav a nejistoty. Vyhýbáme se jí, nechceme o ní mluvit, a potom umíráme sami v cizím prostředí. V porovnání s našimi předky je to poněkud zpátečnický přístup. Oni, na rozdíl od nás, věděli, že smrt je součástí života.
Víc zážitků, víc adrenalinu, víc selfíček. Někdy mám kolem sebe pocit, že jsem mimořádně nespolečenská, když si radši zalezu s knížkou a můj Instagram zeje prázdnotou. Mám tak trochu podezření, že v mém dynamičtějším životním obdobím se ozývá přirozená touha po klidu, respektive po rovnováze. Nebo prostě dneska musíme lovit radost všude možně a ještě ji stavět na odiv ostatním?
S létem je to podobné jako s Vánocemi. Napadlo vás to někdy? Tolik se na ně těšíme, a když se konečně dočkáme, utečou jako voda a nám zbydou jen oči pro pláč a nutnost vrátit se zase do starého režimu. Tak zase za rok… Jak se naučit toto nepříjemné rozpoložení rozpustit?
Pro většinu lidí má slovo rutina spíš negativní smysl. Je to něco, co nám zničí vztah. Něco, čemu se všemi silami snažíme vyhnout a nechceme to zažít. Jakmile zůstaneme pár dní doma, začne nás svazovat nesnesitelný pocit nudy. Doba koronavirová nám zajisté sebrala mnohé – ze dne na den jsme se museli vzdát cestování, dobrého jídla v restauracích a vídání se se známými. Naopak nám ale ukázala, co to je ta pravá rutina. Možná v sobě ale skrývá víc, než si dokážeme připustit. Možná ji už teď máme tak trochu rádi…
Když do našeho života vstoupí děti, náš dosavadní svět se otočí vzhůru nohama. Spoustu energie dáváme do toho, abychom naše dítě správně vychovali. Asi každý rodič by chtěl, aby jeho dítě bylo sebevědomé, silné, slušné, chytré a talentované. Ne jednou se ale stane, že jejich přirozenou touhu projevovat se trochu zabijeme našimi výchovnými metodami, protože „tohle se přece nedělá“.
Většina z nás se otřese, když se vysloví „stěhování“. Toto slovo je neodmyslitelně spojeno s hromadou krabic, které se přenáší sem a tam, se zabalováním talířů do papíru a s bolestí zad od přesunování nábytku. Nic pozitivního, že? Není se tedy čemu divit, že stěhování je doprovázeno také jistými obavami – z budoucnosti, ze změny. Pravda ale je, že čas stěhování je naopak skvělou příležitostí nejen pro nový začátek, ale také pro vyčištění mysli, vztahů i šatníku.
