čtvrtek 18. 4. 2024
John Stuart Mill, anglický filozof a empirik, napsal, že „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“, a vyjádřil tím samu podstatu svobody: žít podle svého, ale neomezovat, nebo dokonce neohrožovat tím ostatní. Uvědomujeme si to i dnes?
Dušičkovské období je tradičně spojováno s tématem, kterému se dnešní společnost vyhýbá. Smrt je zahalena oparem tajemna, strachu, obav a nejistoty. Vyhýbáme se jí, nechceme o ní mluvit, a potom umíráme sami v cizím prostředí. V porovnání s našimi předky je to poněkud zpátečnický přístup. Oni, na rozdíl od nás, věděli, že smrt je součástí života.
Víc zážitků, víc adrenalinu, víc selfíček. Někdy mám kolem sebe pocit, že jsem mimořádně nespolečenská, když si radši zalezu s knížkou a můj Instagram zeje prázdnotou. Mám tak trochu podezření, že v mém dynamičtějším životním obdobím se ozývá přirozená touha po klidu, respektive po rovnováze. Nebo prostě dneska musíme lovit radost všude možně a ještě ji stavět na odiv ostatním?
S létem je to podobné jako s Vánocemi. Napadlo vás to někdy? Tolik se na ně těšíme, a když se konečně dočkáme, utečou jako voda a nám zbydou jen oči pro pláč a nutnost vrátit se zase do starého režimu. Tak zase za rok… Jak se naučit toto nepříjemné rozpoložení rozpustit?
Pro většinu lidí má slovo rutina spíš negativní smysl. Je to něco, co nám zničí vztah. Něco, čemu se všemi silami snažíme vyhnout a nechceme to zažít. Jakmile zůstaneme pár dní doma, začne nás svazovat nesnesitelný pocit nudy. Doba koronavirová nám zajisté sebrala mnohé – ze dne na den jsme se museli vzdát cestování, dobrého jídla v restauracích a vídání se se známými. Naopak nám ale ukázala, co to je ta pravá rutina. Možná v sobě ale skrývá víc, než si dokážeme připustit. Možná ji už teď máme tak trochu rádi…
Když do našeho života vstoupí děti, náš dosavadní svět se otočí vzhůru nohama. Spoustu energie dáváme do toho, abychom naše dítě správně vychovali. Asi každý rodič by chtěl, aby jeho dítě bylo sebevědomé, silné, slušné, chytré a talentované. Ne jednou se ale stane, že jejich přirozenou touhu projevovat se trochu zabijeme našimi výchovnými metodami, protože „tohle se přece nedělá“.
Většina z nás se otřese, když se vysloví „stěhování“. Toto slovo je neodmyslitelně spojeno s hromadou krabic, které se přenáší sem a tam, se zabalováním talířů do papíru a s bolestí zad od přesunování nábytku. Nic pozitivního, že? Není se tedy čemu divit, že stěhování je doprovázeno také jistými obavami – z budoucnosti, ze změny. Pravda ale je, že čas stěhování je naopak skvělou příležitostí nejen pro nový začátek, ale také pro vyčištění mysli, vztahů i šatníku.
Poslední dny otevřely otázku rozvolňování protikoronavirových restrikcí. Většinou se na něj těšíme, u úzkostlivých jedinců něco takového ale může vzbudit obavy – nechce se jim z jejich „ulity“, cítí tlak a napadá je spousta otázek: Zda se začít vídat s lidmi, zda je to bezpečné, zda to po dlouhé izolaci zvládnou? Jak najít zlatý střed, jak s tím pomůže jóga, jak bojovat s úzkostí?
Během našeho života zažijeme tisíc nepříjemností, které se dají nazvat jako negativní zážitky. Nikdo z nás nechce zažít autonehodu, rozvod, těžkou nemoc nebo smrt blízkého. Ve skutečnosti je to tak, že při sledování zpráv ze světa si v duchu říkáme: „Bože, jen ať se tohle nestane mně!“ Tento životní postoj nás ale drží v zajetí strachu. Ve strachu z toho, aby se nám nestalo něco špatného. A když se nám něco špatného stane, hledáme viníka.
Souzení je v naší společnosti všudypřítomné, důvod, proč to děláme, je ale jednodušší, než si myslíme. Jak to souvisí s prvním májem a jógou?
