neděle 4. 6. 2023
BLESKOVĚ
Milé ženy, ale i milí muži, co si představíte pod tímto krásným slovem „ženskost“? Co je ukryto za větou: „Jsem žena.“? Jak toto označení, milé ženy, vnímáte samy na sobě, co pro vás znamená ženskost? Jak ji vnímáte a jak na ni nahlížíte? Ještě dříve, než tento článek začnete číst, se na chvilku usaďte a uvědomte si, jak se jako ženy cítíte.
Už to kolem nás zase všecko září a bliká do červena. Ve výlohách jsou srdíčka jako neochvějné znamení lásky, hračkárny praskají ve švech s medvídky a květináři objednávají dvojnásobné množství květin. A někteří z vás se na tento svátek těší a jiní si odfrknou nad tím, že se zase píše o „tom komerčním svátku“. Ještě než tento článek odsoudíte a navrátíte se zpět do svého fungování, pojďme se na téma lásky podívat trochu jinak.
Aktuální situace kolem koronaviru posunula naše hranice v různých oblastech. Změnili jsme postoj k přírodě, k nakupování, ale to, co vyzařujeme, nejvíce ovlivňuje postoj k nám samotným. To, jak o sobě mluvíme a smýšlíme, je prvopočátek i našich vztahů k ostatním kolem nás. Možná jste kolem sebe ale také zaznamenali, že s nástupem koronaviru začala opadávat tabu ohledně sexu, intimity a s tím spojených pomůcek. Sex se stal součástí sebepéče a dopřát si potěšení v podobě rozkoše se pomalu stává jakýmsi rituálem bez studu a stigmat. Do sexu se prostě dostal styl. Jak si takové potěšení s láskou dopřát?
Nejkrásnější období v roce je tu a společně s ním i něco, co k němu nepatřilo vždycky, ale co si k němu pošetilý člověk přidal později, možná nevědomky. Je to stres, přepracování, touha být perfektní a nejlepší, připravit ty nejkrásnější Vánoce. Neztrácí se ale pod tím pozlátkem skutečný duch Vánoc?
Vánoční svátky – někde jsou hlučné a prodchnuté světly ohňostrojů stejně jako Nový rok, jinde plné tradic, zvyků a řemeslných dekorací. Vánoce napříč světem se nesou ve jménu nejrůznějších obyčejů a barev a spadají do pestrých podmínek léta či zimy, podle toho, na jaké polokouli vás zastihl prosincový slunovrat.
Poslední neděle v listopadu je letos zároveň první, kdy se na našem adventním věnci rozsvítí svíčka. Znamená to, že Vánoce se nezadržitelně blíží a my se už můžeme těšit na všechny ty přípravy, výzdobu, atmosféru, setkávání s přáteli, zkrátka na všechno, co s tímto obdobím souvisí. Jistě se najdou škarohlídi, kteří budou oponovat, že je to jen stres a spousta práce, ale já tvrdím: „Jaké si to uděláš, takové to máš.“ A proto soustřeďme se na to pěkné, co nás v nastávajícím předvánočním čase čeká.
John Stuart Mill, anglický filozof a empirik, napsal, že „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“, a vyjádřil tím samu podstatu svobody: žít podle svého, ale neomezovat, nebo dokonce neohrožovat tím ostatní. Uvědomujeme si to i dnes?
Dušičkovské období je tradičně spojováno s tématem, kterému se dnešní společnost vyhýbá. Smrt je zahalena oparem tajemna, strachu, obav a nejistoty. Vyhýbáme se jí, nechceme o ní mluvit, a potom umíráme sami v cizím prostředí. V porovnání s našimi předky je to poněkud zpátečnický přístup. Oni, na rozdíl od nás, věděli, že smrt je součástí života.
Víc zážitků, víc adrenalinu, víc selfíček. Někdy mám kolem sebe pocit, že jsem mimořádně nespolečenská, když si radši zalezu s knížkou a můj Instagram zeje prázdnotou. Mám tak trochu podezření, že v mém dynamičtějším životním obdobím se ozývá přirozená touha po klidu, respektive po rovnováze. Nebo prostě dneska musíme lovit radost všude možně a ještě ji stavět na odiv ostatním?
S létem je to podobné jako s Vánocemi. Napadlo vás to někdy? Tolik se na ně těšíme, a když se konečně dočkáme, utečou jako voda a nám zbydou jen oči pro pláč a nutnost vrátit se zase do starého režimu. Tak zase za rok… Jak se naučit toto nepříjemné rozpoložení rozpustit?
