pondělí 24. 3. 2025
Co si představíte pod pojmem láska? Vášeň? Motýlky v břiše a adrenalinovou nedočkavost před dalším rande? Intimitu? Změnila se vaše představa během života nebo prostě víte, že láska je, a dál o tom nepřemýšlíte?
Přemýšleli jste někdy nad tím, odkud a kam je vlastně potřeba v životě růst? A kamvlastně máme vyrůst? Kdy už jsme vyrostlí dost a kdy ještě můžeme pokračovat?
Někdy nám při setkání s osudy druhých lidí dochází, že naše problémy jsou malicherné, a zároveň, že to jde. Že jde zažívat okamžiky štěstí i přes to, že život přináší nejrůznější tragédie.
Již naši předkové věřili, že kmenem stromu proudí obrovské množství vesmírné energie, a že jejím prostřednictvím je strom obdařen ozdravnou silou. Vnímali ho jako pojítko mezi pozemským a nebeským světem. Dotýkat se stromu znamená vstřebávat do sebe jeho nekonečnou energii a získávat tak jeho moc.
Pokud už mám čas pro sebe, tak se mi chce vždycky. Kdo to zná... když mu někdo děti pohlídá a má klid a chvíli času pro sebe, tak jistě souhlasí.
Jedním z klíčových učení wabi sabi je přijetí skutečné podstaty života a ta zní: Všechno je pomíjivé, nedokonalé a neúplné. V životě nás nejvíc svazují věci a vztahy, na kterých lpíme. Posun a úlevu ucítíme, jakmile se vzdáme něčeho dokonalého a přijmeme to, co je, a s tímto novým pohledem na svět staneme na neprobádaném území.
Milé ženy, ale i milí muži, co si představíte pod tímto krásným slovem „ženskost“? Co je ukryto za větou: „Jsem žena.“? Jak toto označení, milé ženy, vnímáte samy na sobě, co pro vás znamená ženskost? Jak ji vnímáte a jak na ni nahlížíte? Ještě dříve, než tento článek začnete číst, se na chvilku usaďte a uvědomte si, jak se jako ženy cítíte.
Už to kolem nás zase všecko září a bliká do červena. Ve výlohách jsou srdíčka jako neochvějné znamení lásky, hračkárny praskají ve švech s medvídky a květináři objednávají dvojnásobné množství květin. A někteří z vás se na tento svátek těší a jiní si odfrknou nad tím, že se zase píše o „tom komerčním svátku“. Ještě než tento článek odsoudíte a navrátíte se zpět do svého fungování, pojďme se na téma lásky podívat trochu jinak.
Aktuální situace kolem koronaviru posunula naše hranice v různých oblastech. Změnili jsme postoj k přírodě, k nakupování, ale to, co vyzařujeme, nejvíce ovlivňuje postoj k nám samotným. To, jak o sobě mluvíme a smýšlíme, je prvopočátek i našich vztahů k ostatním kolem nás. Možná jste kolem sebe ale také zaznamenali, že s nástupem koronaviru začala opadávat tabu ohledně sexu, intimity a s tím spojených pomůcek. Sex se stal součástí sebepéče a dopřát si potěšení v podobě rozkoše se pomalu stává jakýmsi rituálem bez studu a stigmat. Do sexu se prostě dostal styl. Jak si takové potěšení s láskou dopřát?
Nejkrásnější období v roce je tu a společně s ním i něco, co k němu nepatřilo vždycky, ale co si k němu pošetilý člověk přidal později, možná nevědomky. Je to stres, přepracování, touha být perfektní a nejlepší, připravit ty nejkrásnější Vánoce. Neztrácí se ale pod tím pozlátkem skutečný duch Vánoc?