Pověst o svatém Valentýnovi 
Pověst praví, že křesťanský římský kněz Valentýn nedbal zákazu císaře Claudia II., vládce Říma, který nedovoloval svým vojákům se ženit nebo zasnubovat z toho důvodu, že potřeboval armádu a nemohl si dovolit, aby muži zůstávali doma u svých rodin. Valentýn tajně oddával mladé páry a byl za to dne 14. 2. popraven. Před smrtí prý ještě stihl napsat milostný dopis své dívce, a tak vznikla tradice zasílání valentýnských přání. Zda se jedná o pravdu, či pověru, se už asi nedozvíme, ale podklad pro zaláskovaný den je to jako malovaný.

Laskavé darování
Láska je nádherný a velký cit, který si zaslouží naši pozornost a čas. Někdo slaví Valentýn, jiný si počká na První máj a další oslaví obojí a ještě si přidá svátek osobní. Proč ne. Zastávám názor, že láska by se měla slavit každý den, že bychom si ji měli připomínat a být s ní, co nejvíce to jenom jde. Pro její oslavu není třeba velkých gest a drahých darů. Nemusíme kupovat obří plyšáky, luxusní bonboniéry ani ohromné kytice. Pokud dárky pořizujeme z povinnosti k tomu danému dni, postrádají lásku, postrádají ten smysl, kvůli kterému je darujeme. Chcete milované osobě něco dát? Dobře, ale darujte to srdcem. Ať dárek vystihne to, co k dotyčné osobě cítíte. Pak teprve to bude dárek z lásky. Opravdové a nezištné.

Láska bez podmínek a závislostí
A pojďme se podívat na lásku ještě z jiného úhlu. Láska není jen o tom, že se milují dva lidé navzájem. Lásku pociťujeme k rodině, přátelům, mazlíčkům, květinám, přírodě, životu, ale hlavně sami k sobě. Láska není jen o růžových dnech plných smíchu, radosti a objetí. Láska je něco velmi hlubokého, co bychom měli cítit až ve svém nitru. Pokud někoho milujeme, tak bez podmínek. Pokud někomu řekneme: „Budu tě milovat, až…“ tak to není láska. Láska není ani závislost na tom druhém, když se jen bojíme být sami nebo nám ten druhý dává zázemí. Láska je čistá. A pravou lásku většinou poznáme ne ve dnech, kdy je vše sluncem zalité, ale ve dnech, kdy nebe kříží jeden blesk za druhým a temnota by se dala krájet.

Sebeláska
Tou první láskou, kterou bychom měli pociťovat, je láska k sobě samým. Protože co nemáme sami uvnitř svých srdcí, to těžko můžeme dávat ven. Co z toho plyne? Že dost možná budeme vyžadovat lásku od jiných, ale sami ji nebudeme schopni dát. Když chcete, aby si vás druzí vážili, tak se nejdříve musíte naučit vážit si sebe samých. Umět říci ne a stanovit si zdravé hranice.

Sebeláska je velmi skloňovaným a populárním tématem. Tak jak je možné, že když toho bylo tolik napsáno a vysloveno, stále hodně lidí trpí vůči sobě neláskou? Sebelásku jsme neztratili, jen jsme na ni trochu zapomněli. A jak ji znovu nalézt? Je nutné začít se sebou pracovat, a to více vnitřně než navenek. Přestat se porovnávat s ostatními a uvědomit si, že žijeme především svůj vlastní život. Nalézt si v životě to, co milujeme, a jít si za tím, přestat sami sebe shazovat a hanit, starat se o sebe s láskou a nebrat denní rituály, například odlíčení, jako hroznou nudu, ale jako malé wellness, které své pleti dopřáváme. Dobře si vybírat lidi, se kterými trávíme čas. Přát druhým to dobré, nezávidět ani s nikým nesoupeřit, nechtít být jako někdo, ale chtít se stát sami sebou.

A jak na to, když afirmace nezabírají?
Pokud je pro vás na začátek těžké se začít mít rád, tak se alespoň přestaňte nenávidět. Přestaňte si opakovat ošklivá slova. Hodně známé byly jednoho času afirmace. Ovšem každé slovo musí v sobě nést i tu správnou energii, a jestliže si stokrát před zrcadlem řeknete, že se máte rádi, ale nevěří vám to ani jedna buňka v těle, tak přestaňte, tohle vás k ničemu dobrému nenavede. Začněte s tím, že přestanete sami o sobě říkat špatná slova. Jen si je vždy uvědomte a zeptejte se, jestli byste něco takového řekli například své nejlepší kamarádce nebo mamince? Většinou přijdete na to, že ne, tak proč tím častujete sebe? Vždyť jste sami pro sebe tím nejbližším člověkem, osobou, se kterou budete až do konce života. A to je velký důvod se o sebe začít více starat, zajímat a upevňovat vztah sami se sebou. Jak očekáváte, že se k vám budou chovat druzí, tak se k sobě začněte chovat sami.

Sebeláska není narcismus
Sebeláska nemá nic společného s pýchou, extrémním sobectvím, zahleděností do sebe, pocitem, že musím všem ukazovat, že jsem lepší, prezentováním svých názorů jako jediných správných a nerespektováním pohledu na věc od ostatních, přehnané chválení sebe samých a dokazování, že já jsem lepší než jiní, pocit nadřazenosti a alibismus. Není třeba do světa křičet a ukazovat, že se máme rádi. Jen to žijte, to stačí. Neukazujte to světu, ukažte to sami sobě a svět to na vás pozná.

Bhakti jóga
A když už jsme u tématu lásky, tak bych vám ještě ráda představila jeden nádherný směr jógy a tím je bhakti. Bhakti je upřímná, opravdová a vroucí láska k Bohu – něčemu vyššímu, co nás přesahuje. Bhakti je cestou vytrvalého duchovního úsilí, díky kterému chceme dosáhnout nejvroucnější lásky k Íšvarovi. Íšvara je ten, jehož podstatou je láska. Bhakti je o opravdové touze po duchovním životě, který není vůbec tak lehký, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je zde nutná čistota v myšlenkách, slovech a činech. Sledování směru našich myšlenek a soustředění se na to, kam se ubírá naše srdce. Rozeznávání toho, kde jednáme ze srdce a kde již jednáme z ega. Ten, kdo hledá pravdu s upřímností, láskou a úctou, tomu Bůh zjeví ty nejúžasnější věci.

Bhakti jóga nám radí, abychom se vzdali odsuzování, hanění, závistí, závislostí a pomluv. A abychom naproti tomu pěstovali čistotu, pozornost, lásku, učili se ovládat sebe samy, své myšlenky, abychom se učili vidět Boha ve všech věcech a lidech kolem sebe, abychom byli pravdiví k sobě i svému okolí, neubližovali myšlenkou ani činem, nechtěli majetky druhých, udržovali svou mysl radostnou a svou duši silnou.

A já bych vám dnes ráda z celého srdce popřála, abyste nacházeli a viděli lásku všude kolem sebe a učili se ji žít a cítit ve svých srdcích a následně ji šířit s čistotou a nezištností dál.

S přáním láskyplných dní