úterý 13. 10. 2026
BLESKOVĚ
Poslední dny otevřely otázku rozvolňování protikoronavirových restrikcí. Většinou se na něj těšíme, u úzkostlivých jedinců něco takového ale může vzbudit obavy – nechce se jim z jejich „ulity“, cítí tlak a napadá je spousta otázek: Zda se začít vídat s lidmi, zda je to bezpečné, zda to po dlouhé izolaci zvládnou? Jak najít zlatý střed, jak s tím pomůže jóga, jak bojovat s úzkostí?
Během našeho života zažijeme tisíc nepříjemností, které se dají nazvat jako negativní zážitky. Nikdo z nás nechce zažít autonehodu, rozvod, těžkou nemoc nebo smrt blízkého. Ve skutečnosti je to tak, že při sledování zpráv ze světa si v duchu říkáme: „Bože, jen ať se tohle nestane mně!“ Tento životní postoj nás ale drží v zajetí strachu. Ve strachu z toho, aby se nám nestalo něco špatného. A když se nám něco špatného stane, hledáme viníka.
Souzení je v naší společnosti všudypřítomné, důvod, proč to děláme, je ale jednodušší, než si myslíme. Jak to souvisí s prvním májem a jógou?
Zažíváme poněkud zvláštní dobu, kdy možná jediné, na co se dokážeme soustředit, je zůstat duševně i fyzicky v kondici. Naše mysl ulpívá na tom, aby to celé bylo už za námi a my mohli dál žít tak jako předtím. I v této době ale naše dny ubíhají. Pro každého z nás je dán určitý počet dní. Některé dny minou, aniž po sobě zanechají stopu, jiné si zapamatujeme navždy.
Osmého března je den, kdy se oslavuje ženství. Ženy od svých mužů většinou dostávají květiny. Jedna květina je i symbolem, který má velký význam v józe. Je jako dech, jako tělo, jako svět a život, jako člověk, jako ženství. Lotos je jemný, houževnatý a silný zároveň. Jak v sobě své ženství hýčkat a pěstovat?
Zjistěte, jaký strom vám náleží podle keltského horoskopu! Zaměřte se i na stromy kolem dne vašeho narození.
Nový čínský koronavirus drtivě a nemilosrdně zasáhl lidskou společnost. Ačkoliv to může znít až neuvěřitelně, už tomu bude brzy rok, co se v Česku objevil vůbec první případ. To, co přišlo, nás zasáhlo nepřipravené, otázkou však je, zda jsme se na něco takového připravit mohli. Bylo v tom uplynulém roce vůbec něco dobrého?
To byl tedy rok, že ano? Také máte diář řádně proškrtaný jako my a lístky z akcí, jejichž začátek je v mlhavém nedohlednu, schované v šuplíku? Pod mnohými z nás se země více či méně zachvěla a učíme se znovu stát, znovu balancovat a mnohdy i znovu chodit v úplně jiných pravidlech. Jenže co s tím? Zlobit se, nadávat, hroutit se? Možná, ale není to dlouhodobé řešení. Ovšem jeden prostor, kde jsou ukryté všechny odpovědi na otázky, znám a můžeme ho navštívit všichni. Je jím ticho přítomnosti.
Vánoční svátky jsou pověstné nezaměnitelnou atmosférou, díky níž se na ně každoročně těšíme a která je odlišuje od všech ostatních tradičních událostí. Adventní čas je obdobím, kdy se na sebe usmíváme více než kdykoliv jindy v roce, mnozí věří, že právě v této době se plní přání a dějí zázraky. Vše se odvíjí od ducha Vánoc, bez něhož by nebyly Vánoce takové, jaké je známe a milujeme. Kde ho odhalit?
Radujme se, veselme se… Zpívá se v jedné oblíbené české vánoční koledě. Jsou to slova, která užíváme docela často. Otázkou však je, zda jejich význam skutečně prožíváme. Prožít radost a mluvit o jejím prožívání je totiž něco úplně jiného. Uvědomujeme si to?
