Jak dostat jógovou filosofii do Štědrého dne

Vánoce, Vánoce přicházejí… už vám to taky leze krkem? Já osobně jsem velká fanynka Vánoc, nicméně i já pociťuji ten zbytečný stres a tlak, které tyto svátky vytvářejí. Nejednou jsem se zamyslela nad tím, že asi opravdu ztrácejí ten smysl, kvůli kterému je slavíme.

Nejvzácnější kořeny jógy

Jaké jsou hlavní filozofické myšlenky, ze kterých se stále učíme a pocházejí právě z jógových súter?

Samskáry aneb O dobrých a špatných zvycích a vnitřní svobodě

Když začneme cvičit jógu a pozorujeme, jak se pohybujeme nebo dýcháme, můžeme si při tom všímat různých vzorců chování, které jsme získali během života. Zda je pro nás zvyk podpůrný nebo omezující, je individuální a může se to v průběhu života měnit...

Prakáša: světlo

Léto je v našich geografických podmínkách obdobím, kdy je nejvíce světla a tepla. V následujících několika odstavcích se nedočtete, jak upravit svoji ásanovou praxi v horkých měsících nebo jak docílit ochlazení organismu, skrze dýchání přes ruličku z vlastního jazyka, ani vysvětlení, proč je třeba přes léto ještě více dbát na pitný režim...

Jamy a nijamy – velké finále

Náš seriál mapující jamy a nijamy spěje ke svému konci. Vlastně se zbývá jen ohlédnout. Ano, padala tady vzletná slova. Logicky se nabízí otázka, jak teď s nimi naložit.

Prostor a čas v časoprostoru

„Tohle je můj taneční prostor, tohle je tvůj taneční prostor,“ říká Johny Baby v legendárním romantickém filmu Hříšný tanec. „Ty nevstupuješ do mého, já nevstupuji do tvého,“ pokračuje a vpíjí se svýma očima do těch jejích. A v tom se ozvou hřejivě hladivé tóny a první slova písně Hungry eyes… A prostor pro ně přestane existovat. I čas.

Santóša, Íšvarapranidhána a sauča

aneb Jak najít spokojený a čistý směr...

Říká se, že když člověk plánuje, bůh se směje. Pak se hraje o to, jak na ten boží smích reaguje člověk. Zasměje se taky vesmírnému vtipu? A nebo hystericky zařve: „Tohle se nemělo stát!“ a vyrve si i poslední zbytky vlasů?

Kléše 5 (abhinivéša – lpění k životu, strach ze smrti)

Poslední z pěti kléší je velmi mocná. Hlásí se však zejména ve vypjatých situacích nebo při pocitech oslabení. Stejně jako toužíme žít, bojíme se zemřít. Strach ze smrti je nám dán, aby nás vedl k ochraně života.

Kléše 4 (asmita – egoismus)

Vytváříme si obraz o sobě samých a v nejistotě hledáme své hranice. Chybně je však ztotožňujeme s fyzickým tělem, popřípadě myšlenkami (intelektem) nebo pocity (smyslovostí).

Kléše 3 (dvéša – nechuť)

Dvéša je opakem žádostivosti nebo touhy. Nutí nás vyhýbat se tomu, co je nelibé, nepříjemné nebo se nám nehodí. Tedy i námaze, která vede k cíli. Může vést k chorobnému odkládání (tolik diskutované prokrastinaci), vyhýbavému chování nebo tendenci obelhávat (nejen) sebe sama...