úterý 13. 10. 2026
BLESKOVĚ
Život je takový, jaký je – není černobílý, je krásný a laskavý, je krutý a nelítostný. V konečném důsledku ale vždy záleží na nás, jaký je právě náš život. O tom hovoří druhá nijama – santóša neboli spokojenost s tím, co je.
Poslední kléša neboli překážka na naší cestě ke spokojenému životu je asi ta nejtěžší ze všech kléš. Abhiniveša znamená v překladu „strach ze smrti“. Od tohoto strachu jsou odvozeny ty další – strach o děti a své blízké, z neznámého, z bolesti, z utrpení, ze stárnutí, z neschopnosti, ze ztráty zaměstnání či partnera, ze ztráty „tváře“, ale třeba i strach z některé jógové pozice.
Dveša, čtvrtá ze série překážek ke spokojenosti, je obrácenou stranou stejné mince. Dveša totiž vyjadřuje náš odpor či averzi vůči tomu, co se nám nelíbí. Jsou to situace, ve kterých si říkáme „nechci“. Nechci se potkat s tím člověkem, nechci se znovu ocitnout v této situaci, nechci dělat to, co mi způsobuje bolest nebo nějaké nepohodlí. Cokoli, co nemáme rádi, ať už se jedná o věci, vztahy či činnosti.
Rága je připoutanost k potěšení.“ V dnešní době jsme lovci a sběrači „potěšení“, ke kterým pak máme tendenci se poutat.
Jógová etika se obecně vyznačuje jedním typickým principem: Skrze přijetí a pochopení sebe sama mohu přijmout a pochopit okolní svět. Podle toho bychom vždy a za všech okolností měli začínat především sami u sebe. I Ježíš říkal, že bychom si vždy měli nejprve zamést před vlastním prahem, nebo že ten, kdo je bez viny, má první hodit kamenem.
Ráda bych vás pozvala k “Jóge - kouzlu přítomnosti“ a postupně seznamovala s různými moudrostmi či poznatky, které nás povedou k zamyšlení, můžeme si je přizvat do naší jógové praxe a přetvářet tak život k tomu, aby byl pro nás spokojenější a smysluplnější.
V duchovních kruzích a mezi lidmi zajímajícími se o metafyziku se často používá termín „cesta, být na cestě“. Sanskrtské slovo marga má právě význam této duchovní cesty. Existuje mnoho cest, všechny však dosahují stejného cíle.
Zalije mě láska k tomu hluboko uvnitř mě. Toužím, aby se "to" ukázalo. Vím, že každá jednotlivá praxe mě k „tomu“ přibližuje, Bhagavadgíta.
V procesu sdílení jógy s ostatními dnes používám, s notnou dávkou pokory a respektu k celému záměru, řadu nepůvodních nástrojů. Jedním z nich je humor. Humor laskavý a tu a tam i černý. Tedy, filosoficky vzato, jakýsi paradox, ukrytý ve všem životním snažení, je třeba z buddhistického hlediska zmíněnému černému humoru dosti blízký.
Všichni chceme být šťastní! Jakožto lidé máme svobodu rozhodovat se, co uděláme, a co ne. Můžeme třeba zvolit cestu doleva, nebo doprava, provést určitou činnost, nebo ji vynechat, něco schválit, nebo odmítnout. Ale jak se máme teď rozhodnout? Existuje volba, která vede k trvalejšímu štěstí, než jakým je prchavý okamžik příjemně stimulovaných smyslů?
