Zatímco rága se vztahuje k minulosti – chceme se vracet k tomu hezkému, dveša směřuje do budoucnosti. Máme tendenci se vyhýbat situacím, o kterých se domníváme, že budou nepříjemné či bolestivé. A pokud se jim vyhnout nelze, jednáme v nich s nechutí až odporem. Cítíme se nepříjemně, jsme naštvaní či netrpěliví, strozí až odtažití, chceme tím jen projít a mít to za sebou. Příkladem může být třeba to, že nemáme rádi křik malých děti, a proto se vyhýbáme dětským akcím, hřištím, ale třeba i návštěvě nejlepší kamarádky, která má malé děti.

Samozřejmě bychom neměli vědomě dělat věci, které nám ubližují na zdraví (ať fyzickém či psychickém). Ale na druhou stranu vyhýbat se nepříjemnostem či se dívat stranou není řešení. Dveša nám nastavuje zrcadlo a dává nám příležitost naučit se procházet skrze bolestivé a náročné situace, protože jen skrze „oheň“ těchto zkušeností můžeme růst a uzdravit se. Například když zůstáváme dlouho v nefunkčním vztahu, protože nepříjemnost rozchodu a naučit se „žít sami“, je příliš bolestivé. Nebo zmiňovaná averze vůči křičícím dětem – přeci neškrtneme ze svého života blízkou kamarádku, jen proto, že má malé děti? Naopak, to můžeme přijmout jako výzvu k poznání něčeho nového, nebo se v té situaci uvolnit s vědomím, že děti a jejich křik jsou starost kamarádky, mluvit s ní o tom upřímně a s respektem.

Podobně je to v józe. Všimli jste si, že jsou pozice, kterým se tak trochu vyhýbáme? A to i přesto, že proto nemáme zdravotní důvody. Ale třeba proto, že nám jsou nepříjemné nebo nám nejdou, jsou fyzicky náročné či dokonce můžeme mít strach, že se znemožníme. Můžeme se také vyhýbat určitému tempu lekcí – dynamickému, protože je příliš náročné, nebo pomalému, protože nás „nebaví“. Možná nás nutí se zastavit, soustředit, být sami se sebou, a to nemusí být snadné. Většinou ale to, čemu se nejvíce vyhýbáme, zároveň nejvíce potřebujeme. Máte-li tedy potřebu utíkat na konci lekce před závěrečnou relaxací, zamyslete se nad tím, proč to tak je? Přijde vám to jako zbytečný čas? Nebo je pro vás těžké se uvolnit a na chvíli vypnout? Možná jste neustále v běhu a ve stresu, že vlastně už ani neumíte odpočívat? A to je přesně to, co potřebujete nejvíc pro vaše zdraví a spokojenost.

Začít zkoumat, čemu se vyhýbáme a proč, může být docela zajímavou sebepoznávací cestou. Určitě není lehká, místy bude nepříjemná až bolestivá, ale na druhou stranu to může být neuvěřitelně osvobozující proces. Dovolit si poznat svoje stíny, akceptovat je nebo přetvořit v něco prospěšného, je však cesta k vnitřní spokojenosti, sebepřijetí a sebelásce. Jógová praxe je bezpečným prostorem, kde můžeme prozkoumávat přesně ty situace, které nás staví mimo naši komfortní zónu (samozřejmě stále s respektem ke zdravotnímu stavu). Můžeme si dovolit tu zkoušet praktikovat nepohodlí – pro někoho to je v náročné pozici, pro jiného v restorativní pozici. Dovolme si zkoušet vědomě pracovat s dechem, i když nejsme sami, meditovat, i když je kolem hluk, praktikovat ásany, i když nehraje hudba, relaxovat, i když toho máme opravdu hodně. A vnímejme, jak na to reaguje naše tělo, mysl i emoce. Naučme se to prodýchat, nesoudit, zůstat v klidu, dovolit si upřímně říct, že se nám to nelíbí, ale zároveň vědět, že v tom chceme zůstat, protože víme, kam směřujeme. Ke spokojenosti, se kterou zároveň získáme vnitřní mír a svobodu.

„Hlavní zdroj štěstí je uvnitř nás samotných“ – Dalajláma.

• autorka: Dana Beierová
• www.danayoga.cz
• foto: archív autorky