Rága je třetí kléša, která vyjadřuje naši připoutanost až závislost. Pataňdžali v jóga sútrách píše: „Rága je připoutanost k potěšení.“ V dnešní době jsme lovci a sběrači „potěšení“, ke kterým pak máme tendenci se poutat. Ať už se jedná o konkrétní osobu, alkohol, nebo adrenalinové zážitky. Vytváříme si nezdravé až závislostní vztahy s lidmi, na kterých „visíme“, s krásnými věcmi hmotnými i nehmotnými, s alkoholem až po tvrdé drogy, které nám navozují „hezké“ chvilky, či jiné zážitky, kterých není nikdy dost, a chceme je neustále opakovat.

Nezdravá připoutanost

Pozor, nechci tu působit jako propagátor asketického způsobu života bez vnějších radostí a prožitků. Taky si moc ráda užiju potěšení z nových bot, hezké dovolené či skleničky dobrého vína. Nejde o to, že bychom si tyto zážitky nemohli či dokonce nesměli dopřávat. Jde o to, abychom se současně naučili vnímat a přijímat jejich pomíjivost a nestálost. Chvilku tu jsou a pak zase ne. Protože problémem není ta radost, kterou máme z čehokoli zde pojmenovaného, ale strach z toho, že to ztratíme. Každá závislost je vlastně strach, že už nikdy neprožijeme nic tak hezkého, že ztratíme milovanou osobu, že přijdeme o to, co máme. Strach nás paralyzuje a my se pevně zuby a nehty držíme toho, co máme. Připoutáváme se. Například ve vztahu s partnerem – je nám s ním moc hezky, dokonce si myslíme, že je to ten pravý. Zamilujeme se. Tak moc, že nás popadne strach, že o něj přijdeme. Že třeba potká někoho jiného, zajímavějšího, nebo že se mu něco stane. A tak ho kontrolujeme, hlídáme, nechceme, aby trávil čas bez nás. Omezujeme ho, bez respektu k němu i k sobě. A tím ho samozřejmě začneme ztrácet. Strach nás spoutá, limituje jeho i nás, a to vztahu neprospívá. Překonat v tomto případě ráguznamená, naučit se „milovat s otevřenou dlaní“, nesvírat ji v pěst.

Naučit se neulpívat

Jedno Buddhovo moudro říká: „Můžeme ztratit jen to, na čem ulpíváme“. Tato kléša nás má zavést na cestu přijímání a neulpívání zároveň, naučit se umění „nechat odejít“. Soustředit se na přítomný okamžik a radovat se z toho, co nám život nabízí teď a tady. Slyšet proudit svůj dech nebo hudbu, která v daný moment hraje, zvednout oči a vidět krásné detaily kolem sebe, cítit sluneční paprsky nebo dotyk někoho blízkého, vychutnat si doušek lahodné kávy nebo dobrého jídla, které jíme teď. Ne zítra či včera. Právě teď. Neulpívat na krásných prožitcích z minulosti, které se snažíme za každou cenu zopakovat, protože stejně nikdy nebudou stejné, a přináší to jen zklamání a bolest. A ani nežít myšlenkami v budoucnosti, v tom, co bude. Potěšení nám dělají radost a my všichni chceme prožívat radost. Paťandžaliho odkaz v jóga sútrách – konkrétně kléša rága nás učí si tuto radost naplno užívat, aniž bychom trpěli, když ten okamžik zmizí. Abychom dokázali jít dál, třeba i vystoupili z komfortní zóny, obzvláště pak v době změny bez ulpívání na minulosti a krásných prožitcích, které už nejsou.

Jak si pomoci jógou

Jógová praxe nás učí žít v přítomném okamžiku, ale ruku na srdce často preferujeme fyzickou ásanovou praxi, aniž bychom u ní řádně dýchali, vyhýbáme se relaxaci nebo meditaci. Tyto techniky nás totiž vedou k tomu se opravdu zastavit, být plně přítomni a neutíkat od tohoto momentu, ať se v nás nebo kolem nás děje cokoli. Zkuste si občas na pár minut sednout nebo jen otočit židli od počítače, zavřít oči a přes naše smysly vnímat přítomnost – zvuky kolem nás, vůni, teplo či chlad, ať už jsou tyto vjemy příjemné či nikoli, nesuďte je, nemějte tendenci je měnit. Jen je přijímejte takové, jaké jsou. Dýchejte. Vnímejte, jak se cítíte uvnitř – vaše emoce a pocity. Neutíkejte od nich, ať už jsou jakékoli. Jen si dovolte tu chvilku být sami se sebou. Pár minut. Přijímat přítomný okamžik jako dar, jako největší potěšení.

P.S. Malá jazyková zajímavost na závěr – anglicky se přítomnost řekne „present“, což také znamená „dar“.

• autorka: Dana Beierová
• www.danayoga.cz
• foto: Shutterstock.com