Když jsem s jógou před dvaceti lety začínala, zajímala mě hlavně z toho fyzického hlediska, jógová historie a filosofie mě, upřímně, až tak moc nebraly. Tak jako většina začínajících, jsem jógu vnímala jako způsob, jak posílit svaly, protáhnout a zpružnit tělo a díky pohybu se cítit lépe. Brzy jsem pochopila, že k tomu, aby dobře fungovalo tělo, potřebuji zapojit i dech. Díky vědomému dechu jsem mohla tělo lépe ovládat v těžších pozicích a moje praxe byla intenzivnější. Jako vedlejší efekt jsem si všimla, že se mi zklidnila mysl, lépe jsem se soustředila, dokázala jsem se uvolnit, zkrátka, že jóga měla efekt nejen na moje tělo, ale i psychiku.

Postupně mě tahle stránka jógy začala zajímat mnohem více. Efekt jógových pozic, dýchání, relaxace a meditace na naše mentální zdraví je úžasný, přitom jednoduchý a zároveň tak trochu podceňovaný (na lekcích mu není věnováno tolik pozornosti). Dalším studiem jsem se začala zajímat i o jógovou filosofii a moudrost, která se skrývá ve starých jógových textech – např. jóga sútrách. Pataňdžali, autor, v nich nepíše nic o ásanách, ale o mysli, dechu a meditaci. Pozoruhodné je, že z těchto tisíc let starých úvah, můžeme čerpat i v dnešní době. Zamyslet se nad jejich moudrostí a přesahem do každodenního života. Protože jóga není jen o tom čase, který strávíme na podložce, je hlavně o životě mimo ni.

Kléša – zdroj naší bolesti

Jako první si budeme „povídat“ o kléšách. Je jich celkem 5 a v překladu kléša doslova znamená „jed“. Tyto kléše jsou zdrojem bolesti a utrpení, jsou to mentální překážky na naší cestě k osvícení (dobře, možná nehledáme v našem životě tak úplně osvícení, ale určitě všichni chceme spokojenost). Jsou podobně popisovány nejen v jóga sútrách, ale i v hinduismu a buddhismu, a tedy na tom asi něco k zamyšlení bude.

Na jednu stranu nás překážky formují, posilují naši odolnost a odvahu, ale je dobré mít nástroje, jak překážky překonávat. Objevují se totiž nejen ve vážných situacích, ale i v každodenních maličkostech a brání nám ve spokojeném bytí, užívání si přítomného okamžiku, brání nám být svobodní a sami sebou.

Mezi kléše popsané v jóga sútrach patří avidja – neznalost, nevědomost, asmita – egoismus, rága– připoutanost, dvéša – odpor, averze, a abhinivéša – strach ze smrti. Postupně se seznámíme se všemi.

Avidja

Avidja je první a zároveň nejdůležitější kléša, z ní totiž pramení ty ostatní. Slovo vidja znamená opravdovou vnitřní znalost nebo vyšší moudrost. Tato moudrost nás dovede k samádi – stavu blaženosti. Ten si můžeme představit jako stav hluboké vnitřní spokojenosti, po které toužíme všichni. Předpona -a - však znamená v sanskrtu zápor, tedy avidju překládáme jako „neznalost, nevědomost“, občas dokonce až „ignorantství“, které nám brání tohoto stavu dosáhnout. Ignorantstvím se tu ale nemyslí hrubé chování, které můžeme mít s tímto slovem spojené, ale jde tu o nedostatek znalostí či informací, o kterých často ani nevíme, že je nemáme. Máme tendenci se dívat na svět skrze velmi úzkou čočku nebo přes takový „závoj“ a domníváme se, že tohle je ta pravá a jediná realita. Přitom realita je jiná pro každého z nás. Někdo vidíme stejnou situaci zprava a jiný zleva, pro každého z nás je to jiný úhel pohledu. Mnoho konfliktů mezi námi a někým dalším vzniká právě z nedostatku informací, z vytváření si domněnek, hodnocení a dělání předčasných závěrů.

Klasická situace – partner odejde na služební cestu a slíbí, že po příjezdu na dané místo vám zavolá. Jenže v očekávaný čas nezavolá. Hned vám hlavou běží myšlenky, proč nezavolal – jestli se mu cestou něco nestalo, nebo na vás zapomněl (asi mu na vás tak nezáleží), určitě se s někým zapovídal a je mu jedno, že čekáte na telefonát, zkrátka se vám v hlavě rozjede tok myšlenek, které vyústí v dramatický příběh a když pak konečně zavolá, tak na něj startujete, co se stalo??!!

Partner je unavený, cesta byla dlouhá, tak je také podrážděný a konflikt je na světě. Přitom vysvětlení může být úplně jednoduché a konflikt naprosto zbytečný…

Ruku na srdce, komu z nás se něco podobného nestalo?

A všimněte si, kolik nás to stojí času a energie vytvářet tyto úvahy, domněnky, soudy a závěry? Často jsou založené na minulých zkušenostech, na očekáváních, příbězích někoho jiného, které si hned překlápíme do vlastního příběhu, nejsou ale založené na skutečných znalostech a informacích. Nebylo by lepší tento čas a energii věnovat něčemu, co nám pomůže předcházet konfliktům a problémům plynoucích z neznalosti? Třeba tomu, že začneme důvěřovat svým blízkým i sami sobě, budeme otevření odlišným pohledům na věc, nebudeme pěstovat očekávání a budeme respektovat názory ostatních. Není to vůbec snadné, protože místo toho, abychom se učili nové znalosti, musíme spíše se odnaučit některé staré vzorce, něco pustit, něco nechat být, a to nejde hned.

Jógová praxe nám v tom může také pomoci. Ásanová praxe nám pomůže budovat sebedůvěru a sebehodnotu, kterou potřebujeme, abychom nepochybovali o sobě a ani o svém okolí. Dechová cvičení a meditace jsou skvělá pro získání nadhledu a zklidnění rozběhnutých myšlenek. Když se pak dostaneme do situace, kde děláme ukvapené závěry či si tvrdohlavě stojíme za svým, důležité je si tu situaci uvědomit, že se to děje. Zastavit se, nadechnout se, třeba i fyzicky poodstoupit a dopřát si několik hlubokých dechů, které nám pomohou se ukotvit, zklidnit a zareagovat na danou situaci s odstupem a nadhledem. Nepovede se nám to pokaždé. Ale to je ta cesta, po které kráčíme, učíme se a nevzdáváme to!

• autorka: Dana Beierová
• www.danayoga.cz
• foto: archiv autorky