Vytváříme si obraz o sobě samých a v nejistotě hledáme své hranice. Chybně je však ztotožňujeme s fyzickým tělem, popřípadě myšlenkami (intelektem) nebo pocity (smyslovostí).
Dvéša je opakem žádostivosti nebo touhy. Nutí nás vyhýbat se tomu, co je nelibé, nepříjemné nebo se nám nehodí. Tedy i námaze, která vede k cíli. Může vést k chorobnému odkládání (tolik diskutované prokrastinaci), vyhýbavému chování nebo tendenci obelhávat (nejen) sebe sama...
Obnáší všechny naše závislosti, vystavuje nás neustálému pokušení. Každé takové pokušení je neodolatelné, můžeme mít dokonce dojem, že náš život je o cosi ochuzen, nedostává-li se nám žádaných podnětů, vztahů nebo věcí.
První překážkou, která je současně podstatou zbývajících čtyř, je nevědomost nebo také zaslepenost, ignorance. Upozorňuje nás, že neznáme skutečnou podobu bytí a bytostí.
Pokud náš zájem o jógu přesahuje to, jak si nejlépe poradit s bolestí zad, jak snáz usínat nebo konečně zvládnout volný stoj na rukách, může být učení o třech gunách vodítkem, které nám pomůže lépe chápat celý svět se všemi jeho projevy, stejně jako sebe sama a své chování. Tak můžeme rozvíjet pomocí jógy i své vnitřní kvality.
Džnána jóga se zabývá rozumovou stránkou člověka. Proto bývá nazývána cestou vědění. Vede k poznávání sebe sama – čistého vědomí, átman. Jejím cílem je zkoumání základního pocitu člověka, tedy pocitu vlastní existence – já jsem, a odhalení jeho skutečné podstaty.
Tattva jóga nás učí, že svět je stvořen a zároveň udržován pěti tattvami, a proto je třeba učit se vnímat, jak se jednotlivé elementy chovají, jak je možné s nimi zacházet a kontrolovat jejich pohyb v nás. Skrze poznávání tattev poznáváme sebe sama a máme možnost zakusit různé kvality energie, jež v nás bydlí, a případně ji nasměrovat, kam potřebujeme.
Už před několika tisíci lety zjistili jogíni, že lidská bytost je mnohem víc než jen tělo. V jógové filozofii existuje dokonce myšlenka, že nejniternější esence člověka sestává z čisté radosti. Existuje způsob, jak k ní najít přístup?
Jedna z prvních a pro mě zásadních srážek s indickou filozofií u mě nastala mnohem dřív než ve vysokoškolské škamně. Pamatuji si to docela přesně. Byl podzim, byla sobota (možná i neděle) a já stála jako mnoho jiných sobot (nebo nedělí) v zadním koutě antikvariátu ve Valentinské ulici na Starém Městě...
