pátek 26. 4. 2024
BLESKOVĚ
Vytváříme si obraz o sobě samých a v nejistotě hledáme své hranice. Chybně je však ztotožňujeme s fyzickým tělem, popřípadě myšlenkami (intelektem) nebo pocity (smyslovostí).
Dvéša je opakem žádostivosti nebo touhy. Nutí nás vyhýbat se tomu, co je nelibé, nepříjemné nebo se nám nehodí. Tedy i námaze, která vede k cíli. Může vést k chorobnému odkládání (tolik diskutované prokrastinaci), vyhýbavému chování nebo tendenci obelhávat (nejen) sebe sama...
Obnáší všechny naše závislosti, vystavuje nás neustálému pokušení. Každé takové pokušení je neodolatelné, můžeme mít dokonce dojem, že náš život je o cosi ochuzen, nedostává-li se nám žádaných podnětů, vztahů nebo věcí.
První překážkou, která je současně podstatou zbývajících čtyř, je nevědomost nebo také zaslepenost, ignorance. Upozorňuje nás, že neznáme skutečnou podobu bytí a bytostí.
Pokud náš zájem o jógu přesahuje to, jak si nejlépe poradit s bolestí zad, jak snáz usínat nebo konečně zvládnout volný stoj na rukách, může být učení o třech gunách vodítkem, které nám pomůže lépe chápat celý svět se všemi jeho projevy, stejně jako sebe sama a své chování. Tak můžeme rozvíjet pomocí jógy i své vnitřní kvality.
Džnána jóga se zabývá rozumovou stránkou člověka. Proto bývá nazývána cestou vědění. Vede k poznávání sebe sama – čistého vědomí, átman. Jejím cílem je zkoumání základního pocitu člověka, tedy pocitu vlastní existence – já jsem, a odhalení jeho skutečné podstaty.
Tattva jóga nás učí, že svět je stvořen a zároveň udržován pěti tattvami, a proto je třeba učit se vnímat, jak se jednotlivé elementy chovají, jak je možné s nimi zacházet a kontrolovat jejich pohyb v nás. Skrze poznávání tattev poznáváme sebe sama a máme možnost zakusit různé kvality energie, jež v nás bydlí, a případně ji nasměrovat, kam potřebujeme.
Únava má mnoho podob. Proč se cítíme po opravdové, fyzicky náročné lekci jógy s přáteli často nabití energií a po strávení lenivého odpoledne naprosto vyčerpání? K vysvětlení poslouží Katha upanišada...
Jak vypadá život primitivních lidí? Můžeme jimi opovrhovat nebo se od nich můžeme něco přiučit? Jaké jsou jejich vztahy, priority a smysly života?
Naše společnost na pozadí křesťanské historie je, kvůli pokřivenému obrazu ráje, prodchnuta honbou za ideálem, touhou po dokonalosti. Proto hledáme vzory dokonalých žen a dokonalých mužů a stále je nenacházíme. Neexistují.
