Filosofie jógy 13. 07. 2017 PDF Tisk

Mysli především na sebe, až potom na druhé...

 

Jógová etika se obecně vyznačuje jedním typickým principem: Skrze přijetí a pochopení sebe sama mohu přijmout a pochopit okolní svět. Podle toho bychom vždy a za všech okolností měli začínat především sami u sebe. I Ježíš říkal, že bychom si vždy měli nejprve zamést před vlastním prahem, nebo že ten, kdo je bez viny, má první hodit kamenem.

Mysli především na sebe, až potom na druhé...

Vše je tedy zdánlivě zcela jasné a jednoduché. Povšimněme si však onoho slůvka zdánlivě. Protože právě v něm se skrývá hluboká, a možná že i zdrcující, pravda. Takovou, na kterou jistě narazil každý, kdo pravidelně provádí vnitřní jógovou praxi. Abychom mohli navázat plnohodnotný vztah s druhým člověkem, musíme být nejprve schopni navázat plnohodnotný vztah sami se sebou. Zjemňováním přístupu k nám samým zároveň zjemňujeme svůj přístup k druhým. Pochopení vlastních nedokonalostí nám pomáhá tolerovat to, co nacházíme u ostatních.

Jeden člověk může změnit celý svět: Když začne u sebe

Naslouchejme potřebám fyzického těla. Naučíme-li se naplňovat tyto potřeby, postupně se naučíme naplňovat i potřeby přicházející z místa, kde pociťujeme sami sebe. Z místa, do něhož chodíme v praxi a kde se pokoušíme setrvávat po co nejdelší možnou dobu. Pobýváním zde si osvojujeme vzorce chování, které nám pomáhají objevovat respekt a úctu k nám samým. Ty potom uplatňujeme vždy nejprve ve vztahu k sobě, až potom ve vztahu ke svému okolí. Jedině takovým způsobem můžeme dospět k tomu, že se začneme přijímat takoví, jací jsme, a že tak začneme nahlížet i na své okolí a svět jako celek. A tak vždy, když budeme chtít změnit něco ve světě, budeme nejprve usilovat o to, abychom změnili něco v nás samých. Podle toho není pravda, že jeden člověk nemůže změnit celý svět. Může. Když začne u sebe.

Jemnost proti hrubosti: Kdy z nás mluví ego?

Jógová praxe nás činí pozornějšími k jemnosti uvnitř sebe. Díky tomu jsme potom schopni vnímat i jemnost nacházející se ve všem, co nás obklopuje. Ona jemnost pak často naráží na hrubost vnějšího světa a ve světle tohoto střetu se může dostat ke slovu ego. Ego není špatné. Ego potřebujeme. Ego je součástí nás samých a významně se podílí na zdravém sebevědomí. Důležité však je, aby bylo usazeno a abychom byli schopni uvědomovat si, kdy se z tohoto usazení zvedá k útoku. Někdy je totiž těžké rozlišit, zda pouze stále nasloucháme svým tělesným, emočním a myšlenkovým potřebám, a kdy již z nás mluví naše ego a naše chování začíná nabývat rysů sobectví.

Jama a nijama jako praxe

Jama a nijama, jako základní pilíře celé jógové etiky, totiž při dezinterpretaci a nesprávném uchopení této problematiky mohou vést k vnitřním rozporům. Vrhneme-li se do vykonávání jógové praxe s velkou vervou a přílišným úsilím, nabyde tato snaha zcela opačného účinku. Budeme-li sami sebe utiskovat na úkor pomoci druhým a nebudeme-li s tímto přístupem vnitřně ztotožnění, dříve či později se ozve utiskované ego a způsobí výbuch nebývalých rozměrů. Jak tedy rozlišit, kdy je naše jednání vyvážené, kdy se jedná o sebemrskačství a kdy za nás promlouvá naše ego?

Jóga jako zlatá střední cesta bez extrémů

Doporučení je stále stejné: Jóga je zlatou střední cestou bez extrémních vychýlení tím či oním směrem. Buďme si toho stále vědomi. Neusilujme o žádná vychýlení. Všímejme si toho, jak se v určitých situacích cítíme. Co nám takový a takový přístup přináší. S jakým záměrem se chováme tak a tak. Ve chvílích, kdy tápeme, obraťme pozornost dovnitř. K dechovému pohybu. Naslouchejme. Odpověď přijde.

 

  • autor: Kateřina Lukášová
  • www.sadhak.cz
  • zdroj fotky: Shutterstock.com