Něžně se dotýká vyvolených lidí. Kráčí po špičkách a přitom tiše zpívá: „Jsem tvou řečí, jsem poezií tvé duše, já jsem hudbou ve tvém srdci. Jsem vědění a teču jako mocná řeka všude tam, kde je mi dovoleno vstoupit. Očisťuju, vyživuju a léčím jemnými prameny svých dlaní. Chceš–li se učit, chceš–li naslouchat, potom se ponoř do mé bohatosti a napij se dosyta pokladu, který ti přináším. Jsem Sarasvatí, tvořivá síla vědění a rození, která je zde na zemi pro tebe – člověku.“

Sarasvatí je jednou z velmi důležitých bohyň, která je zmiňovaná hojně již ve védách a jednou z ústředních postav pozdějšího hinduismu. Ve védách byla Sarasvatí nejčastěji ztotožňována s řekou – která vyživuje, a přitom očišťuje. Stejně tak jsou její další mocné archetypy spojeny s věděním, vzdělaností a kulturou jako takovou. Ochraňuje umění řeči, poezii, hudbu a vše tvořivé, co v člověku může vzniknout. V klasickém hinduismu je Sarasvatí nejsilněji asociována právě s poetickou inspirací a s učením. Je na ni pomýšleno ve spojitosti se samotným Brahmou, jako jeho ženou či dcerou. Sarasvatí má moc vnuknout bytostem vize nového vnitřního prostoru a tento prostor, zvuk, obraz, slovo, pohyb poté vyvést z duše ven na svět, a nechat ho tak zaznít v materiální realitě.

Sarasvatí jako řeka

Dávné náboženství védských árijů bylo situováno hlavně kolem kultu niterného propojování se s přírodou a jejími atributy. Nebylo ještě třeba budovat chrámy a svatyně. Byla to ideální cesta uctívání pro kočovný život nomádů. V tradičním hinduistickém myšlení byla Indie vnímána jako střed světa (pupek světa), jako ústřední posvátný prostor, ve kterém sídlí boží přítomnost. Právě proto touto posvátnou mocí začala disponovat také samotná příroda Indie – spolu se svými řekami a horami. Bohyně Sarasvatí je jednou z prvních, která začala být spojována s řekou Sarasvatí a nebyla jedinou. Silně posvátně byly vnímány také řeky Ganga a Jamuna.

Voda a její plynutí je také jeden z hlubokých a starodávných náboženských archetypů. Voda – řeka, je ženou, která vyživuje a zavlažuje. Přináší nový život a pomáhá lidem přežívat v suchém severozápadním regionu Indie. Sarasvatí, stejně jako voda, symbolizuje čistotu a její plynutí. Toto plynutí má schopnost uzdravovat. Proto byla Sarasvatí spojována také s léčitelstvím. Rgvéda zmiňuje, že Sarasvatí pomohla vyléčit boha Indru. Očista v posvátné vodě vždy symbolizovala rituál přechodu ze světské profánní reality, do reality posvátné. Řeka i žena mají schopnost započít proces vnitřní metamorfózy – spirituální cesty proměny a řeka Sarasvatí byla vždy uctívána jako velmi mocný a hmatatelný projev bohyně Sarasvatí na zemi.

Sarasvatí zrozená v ústech galaxie stvořitele

Náhle došlo k proměně a bohyně Sarasvatí nebyla již tak silně propojována s řekou Sarasvatí. Dokonce by se dalo říci, že se tyto dvě polohy Sarasvatí od sebe začaly oddělovat a bohyně dostala nové atributy, které jí přímě začaly propojovat s kulturou, vzděláním, řečí, hudbou a poezií. V pozdějším hinduismu se o Sarasvatí říká, že byla zrozena z Brahmy, když Brahma vstoupil do hluboké meditace ve snaze stvořit svět, jeho božské tělo se rozdělilo ve dví. Vznikla mužská a ženská část. Tou ženskou částí měla být právě Sarasvatí. V jiných mýtech o zrození Sarasvatí se praví že byla stvořena z Krišnova a Višnuova jazyku, či z kořene Brahmova jazyku.

Všechny její atributy se sbíhají ve zdůraznění její mocné síly kreativní řeči a projevu. Kdo může oplývat větší kreativní a inspirativní silou než žena, která se zrodila v ústech galaxie stvořitele. Dávné propojení Sarasvatí s jednou posvátnou řekou se rozvolňuje a Sarasvatí získává ještě větší a hlubší sílu, kdy vnukává život veškerým vodám, jezerům, mořím, řekám a dešti. Stává se stvořitelkou života, který vyživuje, který dává život ze své kreativní hloubky.

Sarasvatí jako smysluplná řeč světa

V Rgvédě je Sarasvatí vyzdvihována jako matka mluveného a psaného slova, vznešených a radostných myšlenek, které mění mysl lidí. Proto v souvislosti umění řeči dostala mnoho dalších jmen jako: „Vagdeví“ (bohyně řeči), „Jihvágrávásiní“ (pobývající na špičce jazyka), Kavijíhvágrávásaná (ta, která pobývá na špice jazyka poetů), „Vágíšá“ (mistryně slova), „Mahávání“ (vytvářející velkou řeč). Slovo a zvuk je v hinduismu (stejně jako ostatních náboženstvích), ztotožňován s vibrací počátku – s tím nejhlubším a nejautentičtějším momentem, kterého se můžeme nevědomě dotknout vždy tehdy, když pocítíme dar tvůrčí prvotní síly Sarasvatí.

Potom i my stojíme opět na počátku a pociťujeme prvotní vibraci svého vlastního stvoření. Poté vše, co souvisí s vědomým tvůrčím zvukem a slovem – zpěv, řeč, zpívání a čtení manter, lidský zaměřený hlas – se dotýká nevyčerpatelné vyživující propasti léčení.

Když nechávám prostor pro Sarasvatí ve svém vlastním nitru, slyším toto: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo přišlo z myšlenky a myšlenka byla stvořena z vibrace nevyčerpatelné bohatosti, která toužila zakusit sebe samu ve všech svých možných podobách, chutích, zvucích a odstínech. Toužila stvořit sebe samu, aby na sebe mohla pohlédnout, aby se mohla svým vlastním zvukem obejmout.“

Proto je Sarasvatí také vnímána jako myšlenka, intelekt, síla vědění a vůbec schopnost myslet za určitým cílem, vytvářet nesčetně mnoho rozdílných myšlenek v nás samotných. Je bohyní kultivované silné a zaměřené kreativní mysli. Je ochranitelkou vědomí lidské kultury.

Sarasvatí je tak matkou světa, která nabízí svou nevyčerpatelnou pomoc veškerému umění, které se dotýká její podstaty. Je matkou myšlenek, matkou prvotního impulsu, který se probudí v básníkovi, hudebníkovi, tanečníkovi, když se jeho srdce rozvine a zaplaví se láskou a inspirací, která se náhle jeví nekonečně a nevyčerpatelně. Je to moment, kdy se v člověk zrodí cosi, co mu dá důkaz a důvod být na živu.

Vyobrazení Sarasvatí

Lidé si vytvořili podobu Sarasvatí jako nesmírně krásnou ženu, která je bílá a čistá jako sníh (bílá pleť je v Indii považována za ušlechtilou a nádhernou). Někdy se říká, že ji doprovází vůně santalového dřeva. Zřídkakdy je zmíněno, že by měla Sarasvatí nějaký negativní aspekt. Naopak ji provází klid a vyrovnanost. Sarasvatí sama transcenduje syrovost přírody a pozemského světa. Často je doprovázena labutí či husou, nebo je zobrazována sedící na lotosu. Vždy v ruce drží vínu, indický hudební nástroj.

Moje Sarasvatí

Je pro mě magickou vzpomínkou, že první soška, kterou jsem kdy dostala, byla právě Sarasvatí – krásná vznešená žena, držící víno, lotus a knihy a od první chvíle jsem se v její společnosti cítila moc dobře. Až mnohem později jsem začala zjišťovat, jaké poselství lidem přináší její energie. Byla mou průvodkyní ve chvílích, kdy ke mně přišly záblesky inspirace a vytržení, a vlastně dodnes pociťuju ty vzácné chvíle, kdy se mi zjeví. Dnes, když už rozpoznám sílu jejího doteku, mohu ji konečně nazývat jménem: „Sarasvatí, dej ať naše světlo neuhasne, i když zachvátí nás pláč a tma. Připomeň nám vždy, že každému světlo v srdci neustále plápolá.“

Zdroje:

David R. Kinsley: Hindu Goddesses, 1988.

Poslední věta inspirovaná vánoční koledou zpěvačky Báry Zmekové

• autor: Tereza Ghose
• www.taite.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com