BLESKOVĚ
Filosofie jógy 14. 05. 2020 PDF Tisk

Santoša – štěstí, které vychází ze spokojenosti

Již moudrý Pataňdžali nás vyzývá k tomu, abychom rozvíjeli spokojenost jako důležitý princip na cestě jógy. V sútře 2.42 píše: „Hluboká spokojenost nám dává neomezené štěstí.“ Co ale tato druhá zásada nijamy znamená pro naši praxi a každodenní život?

Santoša – štěstí, které vychází ze spokojenosti

I když jsme třeba na dovolené, svítí slunce, nacházíme se na krásném místě, naše vztahy jsou v pořádku, nemrzneme ani nám není příliš teplo, nemáme bolesti, hlad ani žízeň, stává se, že nám stále něco chybí. Mysl je zaneprázdněna úvahami o tom, co by mělo být jinak, než je. Kritizování představy o lepší skutečnosti se často stávají silným návykem. Kde se nacházejí kořeny naší nespokojenosti? 

Jsme nespokojení, protože nemáme to, co chceme
Stává se nám samo od sebe, opakovaně a zpočátku i bez jakéhokoliv povšimnutí, že naše myšlenky začnou bloudit a ztrácí se ve všelijakých představách. Například si představujeme, co by mohlo být ještě lepší než to, co již máme: Nemohl by být můj partner trochu upovídanější? Nebo trochu mlčenlivější? Nehodil by se ke mně lépe někdo jiný? Nemohla by moje dcera být trochu více jako syn mé sestry? Možná bych na jiném místě byl/a šťastnější nebo v jiném povolání uvolněnější? Náš moderní život nám nabízí nekonečné množství možností, je pak ale těžké vybrat si správně. Žijeme ve velké svobodě, můžeme cestovat po celém světě, navštívit jógové semináře na Bali nebo v Japonsku a koupit v každém ročním období nejrůznější exotické potraviny. Ale je tohle něco, co nás doopravdy uspokojí? Pocit, že zrovna to nejlepší propásneme, vytváří v mysli často neklid a utrpení, i když ve skutečnosti je všechno docela v pořádku.

Jsme nespokojení, protože máme to, co nechceme
Podle průzkumů jsou i mladé atraktivní ženy často nespokojené se svým vzhledem: Kéž bych neměla tak velký nos nebo kéž bych byla štíhlejší... Pohled na sebe sama se často zaměřuje na nedostatky a slabiny, kterých si ostatní ani nevšimnou. I ve společenském životě jsme konfrontováni s událostmi, které nás znepokojují. Stěžovat si na politiku a společenské kauzy je mezi lidmi velice oblíbené. Určitě k tomu existují dost dobré důvody, ale co se děje s námi, když se toho účastníme? Jak to ovlivňuje naši pohodu, když vidíme svět jako nepřátelské místo? Čas od času se navíc v životě každého z nás vyskytnou různé překážky jako například nemoci, selhání nebo osudové události. Místo toho, abychom se sami sebe ptali, proč se nám zrovna tohle stalo, můžeme pracovat na jejich přijetí a integraci do života. Většinou se držíme konceptu trvalého štěstí a chceme se raději veškerým problémům vyhnout. Pokud se nám ale podaří nahlédnout situaci z jiné perspektivy, můžeme se naučit žít s nedostatky a integrovat utrpení. Například můžeme rozvíjet a školit vnímání vlastního těla v celistvosti všech jeho funkcí a schopností. To nás motivuje k tomu, abychom si ho více vážili a abychom s ním dobře zacházeli. Pár kil navíc nebo pár šedivých vlasů nás přitom nevyvede z rovnováhy. Někteří z nás prožili v minulosti těžké události a je velkou výzvou zvládnout takovou zátěž, aby nezastínila i náš současný život. Může to vyžadovat odbornou pomoc. Avšak ze všech nepříznivých a obtížných situací se můžeme hodně naučit. Náš život získává hloubku a máme příležitost rozvinout soucit s ostatními a lépe porozumět jejich problémům. Možná nás to dokonce motivuje se v případě potřeby aktivně za někoho postavit. 

Jsme nespokojení, protože máme přesně to, co chceme
Ano, četli jste správně. Existují také situace v životě, kdy je všechno přesně tak, jak si přejeme, a vlastně bychom mohli být šťastní a spokojení. Ale ani tak nejsme, protože to, co zrovna prožíváme, je již zatemněno vědomím, že tento okamžik pomine a štěstí nelze udržet. Jsme nespokojení, protože dnes je poslední den na dovolené a zítra se musíme vrátit do kanceláře. Trpíme už teď, protože zítra nás čeká odloučení od milovaných.

Jsme nespokojení, protože nechceme to, co ani nemáme      
V této variantě vytváří mysl velmi podobné úvahy jako v té předchozí. Zabloudí do očekávání a představ a ztrácí spojení s tím, co se skutečně děje.

Na začátku školního roku, v září, když se všichni vrátili z letních prázdnin, ještě odpočatí a opálení, můžeme zpozorovat, že se u mnoha lidí rozšíří děsivá představa o chřipkovém období na podzim a v zimě: Minulý a předminulý rok byl pořád někdo z rodiny nemocný. Určitě se to bude opakovat. A co teprve, když teď děti nastoupí do školky? Takové myšlenky nám zastíní poslední krásné letní dny a okrádají nás o stav vnitřní rovnováhy. 

Jak kultivovat spokojenost ve vlastní mysli
Santoša v sanskrtu znamená nenáročnost, skromnost, spokojenost s tím, co máme. Je to vnitřní postoj, který říká „ano“ světu takovému, jaký skutečně je, a oceňuje naši vlastní existenci stejně jako všechny jevy ve vesmíru. Santoša je podmínkou k tomu, aby se mysl mohla stát vhodným nástrojem pro hlubší introspekci v meditaci, píše B. K. S. Iyengar.

Francouzský učitel meditace Arnaud Desjardins píše dokonce ve své knize L'Audace de vivre (Skok do života), že největší spirituální úkol vůbec je, abychom opravdu řekli „ano“ všemu, co se nám v životě přihodí. Při poznávání toho, co naše přitakání realitě omezuje nebo dokonce znemožňuje, se v plné hloubce setkáváme sami se sebou.

Je přitom důležité, abychom se k sobě samým chovali laskavě, bez hořkosti nebo zášti. Také je užitečné pochopit, že uspokojování všech našich potřeb nám neposkytne větší spokojenost. Velký majetek, moc ani sláva nevedou k trvalému štěstí, to spočívá ve schopnosti uvolnit se v daném okamžiku a souhlasit se všemi podmínkami života tak, jak jsou.               

Jednoduše proudit s přirozeným dechem
Při rozvíjení santoši je velmi užitečná praxe pránájámy, zejména jednoduché pozorování přirozeného dechu, prakrita pránájáma. Když dech proudí sám od sebe a jenom soustředěně vnímáme jeho proudění dovnitř a ven, jak nás naplňuje a zase vyprazdňuje, jak nás živí a čistí, může to být klíčem k hlubokému uvolnění. Lze přímo zažít propojení s celým světem, které se uskutečňuje přes dech. Vnímáme, jak se o nás život stará, aniž bychom museli cokoliv dělat.

Jsme-li skutečně spokojení, jsme veselí a uvolnění a svět se nám zdá jako dobré místo k bytí. S pocitem souladu s vlastním životem můžeme pozorovat všechny jevy s lehkým odstupem, a to nám umožňuje angažovat se a účinně jednat. Vztahy a komunikaci s ostatními prožíváme jako naplňující, a proto můžeme dávat a přijímat lásku. Tím se vytvoří podmínky, které nám pomohou se do samotného bytí uvolnit a objevit ještě hlubší dimenzi naší existence.