středa 21. 10. 2020
Jóga není nuda a nabízí nepřeberné množství ásan, z nichž ne všechny jsou známé jako pes hledící k zemi. O to větší výzva je vyzkoušet je. S humorem a dobrodružstvím, které jsou jim vlastní!
Meditační sed je jednou ze základních jógových poloh. Aby poloha byla polohou, ásanou, a nikoliv pozicí, měla by být pohodlná a stabilní. Jedině tak totiž umožňuje navázat pozornost na dech a dráhu, kterou v těle vykonává. Na onom pohodlí a stabilitě je ovšem třeba pracovat. Jak?
Jedná se o polohu, jejíž sanskrtský výraz bývá užíván jen velmi málo. Obvykle je známa pod českým opisem jednoduše jako poloha ve dřepu a sedu.
Stoj na hlavě patří mezi 32 královských pozic. Díky svým účinkům přivádí vnitřní sílu do každé buňky těla. Oživuje a omlazuje organismus a činí člověka odolným a vyrovnaným.
Zvednutí dolních končetin nad hlavu má omlazující a oživující efekt. Celé vnitřní prostředí těla se provětrá a čerpá tak novou energii. I v mysli se vše obrátí a když se pak zvednete, můžete vidět vše z jiného úhlu.
„Mysl, duše a tělo musejí být trojjediné: tři v jednom a jedno ve třech." B. K. S. Iyengar
Protažená páteř vytváří duchovní sílu koncentrace, která existuje mimo rušivé myšlenky a přemítání nad minulostí a budoucností, a ponechává vše na čerstvé panenské přítomnosti. (B. K. S. Iyengar)
Mnoho velkých jogínů je zobrazováno právě v poloze lotosového sedu. Jedná se o základní meditační polohu, která je v Indii praktikována již od nepaměti. Jógová filozofie přirovnává lidské tělo ke květině lotosu, jemuž se může připodobnit právě v této vznešené poloze ukazující velikost, jež se v nás skrývá a již nás učí jóga objevovat.
Velikonoce patří k největším církevním svátkům. Křesťané si připomínají ukřižování Ježíše Krista a jeho následné zmrtvýchvstání. Zároveň je to však svátek jara, začínají se objevovat jarní květy, rodí se mláďata. A jedněmi z těch prvních, které rodiče vyvedou, jsou malí zajíčci.
„Páteř by měla být pohyblivá ve všech směrech a dobře hybná na obou koncích. Když se hýbe hlava, pohyb je přenášen až na konec ocasu.“
B. K. S. Iyengar
