pátek 22. 9. 2023
BLESKOVĚ
Díky parivrtta trikónásaně se můžete na svět i život podívat bez tlaků a napětí. Stačí se přetočit a sledovat vše z nové perspektivy…
Malásana, poloha věnce, patří k symetrickým polohám ve stoji. Jedná se o variantu hlubokého dřepu s nohama u sebe. Podporuje činnost trávicí soustavy, zlepšuje střevní peristaltiku, posiluje svaly chodidel a dává pocit klidu a bezpečí.
Šíršásana nám připomíná, abychom nenosili hlavu a nos moc nahoru – nebyli pyšní a namyšlení. Možná je to stejné jako naše přísloví „pýcha předchází pád“. Pozice s nohama nad hlavou nás učí, jak je důležitá pokora a vyrovnávání pólů.
Život kolem nás je plný protikladů, např. světlo a tma, jing a jang, veselí a smutek, život a smrt, zdraví a nemoc… pokračovat můžeme do nekonečna (začátek a konec?). Jedno bez druhého si neumíme představit.
Na fotce pozice vypadá jednoduše. Při provádění však činí značné problémy především v pochopení, jak pozici “vytvarovat””, aby to nebyla svíčka, ale …byla to lomená svíčka.
Zaujetím pozice obracíte vnímání sebe sama a okolí. Vše je otočené vzhůru nohama, a tak je vhodné zeptat se sám sebe, na co se mám podívat obráceně?
Sfinga představuje jistou modifikaci polohy kobry, jedná se v podstatě o polohu kobry s oporou na dlaních a předloktí.
V současné době nás stres ovládá více, než tomu tak bylo kdy dříve. Pohlcuje nás někdy natolik, že si to možná ani neuvědomujeme. Mnoho z nás dokonce trpí úzkostmi a depresemi, které se opakovaně vrací. Za tyhle stavy může mimo jiné současná zrychlená doba a mnohdy enormní požadavky zvenčí na naši osobu. Proto se lidé často uchylují k józe a meditaci, jež mají na tyto stavy mysli pozitivní dopad. A čím je to vlastně způsobeno a skutečně nám může jóga pomoci?
Tittibhásana, poloha vážky, se řadí k jógovým polohám využívajícím opory paží. Ty v těchto ásanách přebírají funkci chodidel, k níž nejsou strukturálně vůbec uzpůsobeny. Z toho důvodu je nutné tuto skutečnost vyvážit důkladnou přípravou na jejich provádění.
Tadásana. Pozice hory. Jedna ze základních ásan. Řada dalších z ní vychází. Na první pohled jednoduchá, na druhý už zase tolik ne. Člověk v ní stojí vzpřímený pevně a nehnutě jako hora. Odtud její pojmenování.
Bývá to tak, že ásana, která je nám nejvíce nepříjemná, je pro nás ta nejdůležitější a měli bychom ji provádět dvakrát tak často než naše milované pozice. Naráží totiž na naše slabá místa, upozorňuje nás na naše nedokonalosti a vyžaduje od nás více úsilí a práce. Obvykle se nám do takových pozic moc nechce, ale jak jinak se můžeme zlepšovat a posouvat dál?
