Ásany 21. 05. 2024 PDF Tisk

Meditační sedy: siddhásana a sukhásana

Meditační sed je jednou ze základních jógových poloh. Aby poloha byla polohou, ásanou, a nikoliv pozicí, měla by být pohodlná a stabilní. Jedině tak totiž umožňuje navázat pozornost na dech a dráhu, kterou v těle vykonává. Na onom pohodlí a stabilitě je ovšem třeba pracovat. Jak?

Meditační sedy: siddhásana a sukhásana

Když se řekne „jóga“, spousta lidí si vybaví asketickou osobu sedící se zamotanýma nohama na zemi či koberečku, rukama založenýma v klín, případně položenýma na kolenou, a se zavřenýma očima provozující meditaci. Tak to je i nemusí být – jóga je totiž svobodná, a tak každému ukazuje cestu vlastního sebevyjádření. Společné prvky ale zůstávají. A sedy podporující koncentraci dovnitř jsou jedněmi z nejdůležitějších.

Sukhásana: příjemná poloha
Turecký sed, „turek“ nebo „krejčovská“. Tak bývá hovorově označována nejsnadnější poloha pro meditaci a pránájámu, v sanskrtu známá jako sukhásana. Název vznikl spojením dvou slov – sukha, což znamená jednoduchý, šťastný, snadný, a ásana, což je jógová poloha.

Sukhásana je tedy doslovně přeloženo příjemná poloha. Jedná se o sed s překříženýma nohama, kdy se kolena nemusí dotýkat země. Páteř je vyrovnaná. Ruce spočívají dlaněmi vzhůru v klíně nebo dlaněmi dolů volně na kolenou. Na kolenou je také možné obrátit ruce dlaněmi vzhůru a spojit ukazováček a palec. V sukhásaně dýcháme hluboce, ale volně, přirozeně.

Terapeutické účinky pobývání v sukhásaně jsou podobné jako u padmásany, lotosového sedu, jen velmi slabší. Jinak ale platí, že podobně jako padmásana i sukhásana povzbuzuje činnost břišních orgánů, napomáhá správnému držení páteře a posiluje svalstvo zádové, zvyšuje krevní oběh v bederních a břišních oblastech a pohyblivost kyčlí, kolen a kotníků. Vyvážení a symetrie těla však nejsou tak dokonalé jako v případě padmásany. Tradiční jóga rovněž věří, že v sukhásaně není možno dosáhnout nejvyššího stavu vědomí samádhí.

Siddhásana: poloha siddhů
„Siddha“ je ten, kdo v sobě probudil zvláštní síly a schopnost, dosáhl vyššího stupně vědomí a tím i poznání a seberealizace. Jedním slovem: mudrc, světec, jogín. Spojení slov „siddha“ a „ásana“ ve slovo siddhásana tedy naznačuje polohu, která aspirantovi umožňuje dosáhnout vyššího stavu vědomí samádhí, stavu, jehož sukhásana dosáhnout neumožňuje. Siddhásana je tak jednou z nejdůležitějších jógových ásan, která rozvíjí schopnosti napomáhající dosažení stavu samádhí. To je podle tradiční jógy čtvrtý a nejvyšší stav vědomí charakterizující hlubší rovinu naší vlastní existence, spojující a sjednocující všechny stavy.

Tradiční jóga totiž popisuje tři stavy, v nichž žijeme své životy. Ve stavu bdělém si uvědomujeme společný svět hmotných objektů, ve stavu snovém se účastníme jiného způsobu existence v jemnohmotném světě, jejž naše mysl utváří z látky a zkušenosti stavu bdělého. Třetí stav je stav hlubokého spánku bez snů, přání, vědomí sebe sama a objektivního světa. Stav samádhí je stavem čtvrtým, všechny stavy sjednocujícím, jogíny nazývaným jako sat-čit-ánanda, což je existence, vědomí, blaho.

Právě vnitřní praxe v siddhásaně podle tradiční jógy umožňuje dosáhnout samádhí. Výchozí poloha a dechová příprava je stejná jako u padmásany: zaujmeme mírný sed roznožný a několikrát se klidně nadechneme a vydechneme. Poté pokrčíme levou nohu, koleno nasměrujeme ven, a suneme ji po vnitřní straně pravého stehna až k hýždím. Nyní pokrčíme i pravou nohu, koleno rovněž vytočíme vně, a nohu položíme na levou tak, aby se vnější kotník pravé nohy dotýkal vnitřního kotníku nohy levé. Chodilo umístíme mezi lýtko a stehno. Páteř je vzpřímená.

Z fyziologického hlediska působí siddhásana podobně jako padmásana. Relaxuje břišní orgány a udržuje oblast pánve zdravou, také zklidňuje nervovou soustavu a mysl udržuje čilou a pozornou. Pro všechny tyto skutečnosti bývá doporučována při meditaci a pránájámě.

  • autor: Kateřina Hájková
  • foto: Shutterstock.com

Objednat předplatné