S koncem vánočního období se nám všem připomíná čtvrtá z jam, které spolu s nijamami tvoří základy jógové etiky. A tou je aparigraha – neulpívání. Něco krásného končí a my se toho nechceme pustit.
Nový rok si žádá zklidnění, každý za sebou máme kus skvěle odvedené práce. Ať se nám podařily splnit velké cíle či menší přání, určitě na sebe každý může být pyšný...
Je konec roku. Je to pravidelnost, ale není to nic ledabylého a standardního. Vezměte si, kolik lidí už nový rok nespatří. A tak se nerouhejme, když o tom roce, co odchází, říkáme něco nehezkého....
Cukroví, bramborový salát, vánočka, kapr, svařené víno, chlebíčky, šampus. Přes svátky a mezi nimi toho bylo až až. A k tomu pohádky, polehávání na gauči s oblíbenou knihou, společenské hry, spokojené tlachání a povídání o maličkostech. To všechno v sedě nebo v leže. Připadáte si po dlouhém lenošení tak trochu bez energie a chuti do života? Zpátky do sedla vás dostane jóga.
Neberte práci jako jediný smysl života, ve kterém se musíte energeticky ubít. A v neposlední řadě buďte přiměřeně aktivní. Třeba pravidelným praktikováním jógy, ideálně 2–4krát týdně. Ať už si zvolíte hathajógu, vinyasu, či powerjógu, dělejte ji s radostí, ne s urputností nebo pocitem, že musíte.
Poslední z pěti kléší je velmi mocná. Hlásí se však zejména ve vypjatých situacích nebo při pocitech oslabení. Stejně jako toužíme žít, bojíme se zemřít. Strach ze smrti je nám dán, aby nás vedl k ochraně života.
Den se probouzel do šedavého rána. Na vršcích kopců, které se v ranní mlze rýsovaly na obzoru, byl vidět sníh. Stejně jako všude jinde. Milióny malých vloček neslyšně padaly dolů k zemi, kde vytvářely na pohled měkkou a heboučkou bělostnou peřinku. Ta přikrývala vše, co se dostalo do jejího dosahu.
Vytváříme si obraz o sobě samých a v nejistotě hledáme své hranice. Chybně je však ztotožňujeme s fyzickým tělem, popřípadě myšlenkami (intelektem) nebo pocity (smyslovostí).
