Angličané pro to mají krásný výraz. Gut feeling. Pocit v břiše. A není to náhoda. Zrovna v této části těla se nachází enterická nervová soustava (ENS). Jedná se o samostatnou rozsáhlou síť nervů, která je v neustálém spojení s limbickým systémem, emočním centrem mozku. ENS je velmi rychlá, zachytí podněty a zpracuje je dřív, než by to stihla vyhodnotit „logická“ část mozku. Jinými slovy, tělo často ví dřív než hlava.

Gabor Maté, světově uznávaný lékař, říká: „Tělo ví. Když ho poslechneme, zachráníme se. Když ho ignorujeme onemocníme.“

Jenže tělo hovoří jiným jazykem než naše racionální mysl. Komunikuje skrz pocity a prostřednictvím vznikajících emocí. Je na nás, jestli si dopřejeme dostatečný prostor a především čas, abychom tyto signály zachytili a rozklíčovali. V těle se odráží nejen radostné stavy, ale také lze vypozorovat znamení ohlašující blížící se nežádoucí stav, který může vyústit v nemoc, vyhoření, či dokonce ohrožení na životě.

Je důležité si připomenout, že tělo začíná říkat „ne“ s předstihem. A když se naučíme nepřehlížet varovné signály, můžeme předejít mnoha nepříjemnostem.

A jak k nám tedy tělo může promlouvat a zároveň vysílat signály, že mu nenasloucháme?

1. Pocity a změny ve fyzickém těle:

• Únava, vyčerpání i po dlouhém spánku.

Tělo nejspíš naznačuje, že něco přeháníme a je čas ubrat. Přehánět můžeme nejen své pracovní tempo, ale třeba i aktivity, které máme rádi.

• Vracející se napětí ve svalech nebo různých částech těla, pocit tíhy, svírání v žaludku. Možná jsme pod dlouhodobým tlakem nepříznivých okolností a je na čase vyhledat oporu, ať už u nejbližších, nebo odborníků.

• Fyzické problémy – častá nachlazení, autoimunitní reakce, bolest hlavy, migrény, žaludeční potíže.
  
  
• Nespavost – tělo je nabuzené a nedokáže odpočívat, i když to nejvíc potřebuje.

2. Výkyvy nálad, emocí

• Ztráta radosti – věci, které nám dříve přinášely potěšení, nás přestávají bavit.
• Výbuchy vzteku nebo propady do letargie.

Příkladů může být mnohem víc. Ale tím vším tělo říká jediné – zastav se, potřebuji péči, pozornost, změnu. Snad není pro nikoho novinkou, že tyto signály přicházejí v klidovém stavu.

První pomoc si můžeme zajistit tak, že si v každodennosti dopřejeme mikrochvíle klidu. Třeba hned ráno po probuzení nebo před nočním spánkem. Stačí krátký moment, kdy si můžeme dát ruku na břicho a chvíli naslouchat fyzickým vjemům vlastního těla. Dotek sám o sobě může být zklidňující. Pozastavení, byť na minutu, si můžeme dopřát kdykoliv v průběhu dne. Přestat na chvíli bušit do počítače. Neskrolovat v mobilu při jízdě MHD a jen sledovat svůj dech. Po vaření oběda se nepustit hned do žehlení.

Jóga jako jedna z mála disciplín nabízí pomoc v „komunikaci“ s vlastním tělem a myslí. Z široké palety jógových možností si můžeme některou vybrat jak při první pomoci, tak jako podpůrný nástroj k uzdravení:

• Restorativní jóga

Klidné provádění pozic s mnohými oporami, které postupně vedou ke zklidnění nejen fyzického těla, ale i k odstoupení od proudu každodennosti a hlavně myšlenek.

• Jógová terapie

Individuální přístup, kde probíhá fyzická praxe přizpůsobená na míru potřebám těla. Nedílnou součástí jógové terapie je i verbální sdílení, které vede k uvědomění si stavu a cesty, která k němu vedla.

• Trauma-senzitivní jóga

Nepřiměřené reakce a výbušné emoce mohou být signály našeho těla, že v sobě nese nezpracované nepříznivé, ne-li traumatické události, které si ani nemusí vybavovat. Nejen v takovémto případě může být nápomocná trauma-senzitivní jóga se specifickým přístupem, který vede k laskavému návratu do těla a přítomnosti. (Inspirujte se školením Trauma-senzitivní jógy, zde).

Všechny uvedené směry mohou nabídnout hlubší vhled do toho, co se v životě odehrává, nebo poukázat na téma, které by bylo žádoucí zpracovat.

Další velikán v oblasti zdravovědy a roztleskávač jógové terapie Bessel van der Kolk potvrzuje, že tělo nikdy nelže. Nejen v tom záporném, ale i pozitivním smyslu slova. Z mnoha vlastních zkušeností, osobních i profesních, vím, že to tak je. Koneckonců ani příběh ze začátku tohoto článku není výjimkou. Kdybych nenásledovala to, co mi říkalo tělo, nejspíš bych nezískala mentora, který mně a moji taneční skupinu dovedl ke spolupráci s mnoha mezinárodními festivaly po světě a k úspěchům, z kterých čerpáme dodnes.

• autorka: Karolína Štraus Idris
• www.pragueyogatherapy.cz
• foto: Pexels