úterý 13. 10. 2026
BLESKOVĚ
Odvaha. Základní vlastnost všech kladných pohádkových hrdinů, ale také úroveň vědomí, od které člověk přestává být obětí svého ega a začíná být tvůrcem svého života. Myslím tím skutečného života v jeho plnosti a kráse, a nikoliv přežívání ve vleku vzorců a předpojatých názorů, ať už svých, či společnosti.
Postavit na první místo sebe dnes radí kdekdo. Skoro se zdá, jako kdyby to byl univerzální návod na štěstí. Důležité ovšem je, co konkrétně se za takovou radou skrývá. Jaký je rozdíl mezi zdravým sebe-vědomím a zahleděním do sebe sama a jak se nestat dalším Dorianem Greyem?
Často si říkáme, že něco můžeme nebo nemůžeme, že něco zvládneme nebo nezvládneme, že na něco stačíme nebo nestačíme. Až příliš často se přitom nejen podhodnocujeme, ale také nadhodnocujeme. Výsledkem jsou vnitřní rozpory. Otázkou není, jak se jich zbavit, ale jak s nimi pracovat.
Energetickým sídlem emocí v těle je dle jógové anatomie ducha primárně druhá čakra, svádhišthána, tedy „místo sebe sama“ nebo také „křižovatka“ a „místo chuti“. Svádhišthána je totiž svázána s vodním živlem zvaným „ápas“ či „džala“ a voda je spojena s emocemi.
Jaro je nejen plné probouzející se přírody, ale i příležitostí. Otevíráme nejen okna, ale i oči. Lépe se nám dýchá. Je to zkrátka období nových příležitostí. Někdy si ale i ty nejlákavější příležitosti necháme protéct mezi prsty ve chvíli, kdy nás ochromí strach, znejistíme a řekneme si, že na změnu vlastně nejsme připraveni.
My lidé potřebujeme realizaci – „napojení“ – někdo z nás tomu říká transcendent, jiný flow. Jde o projev, kdy odchází stranou převleky a můžeme být naprosto a přítomně sami sebou...
Sebeláska a sebehodnota, jsou jedny z nejdůležitějších témat našeho života. Dalo by se říct, že je to alfa a omega spokojeného žití. Ať už se jedná o vztahy, práci, naše sny, cíle nebo obecný pohled na svět, vše se odvíjí od toho, jestli se máme rádi a známe svoji hodnotu.
Je tomu 20 let, co jsem dostal vnuknutí, že jedině jógová cesta dá mému životu smysl. Do té doby jsem „jógu“ pouze cvičil, protože to mě bavilo. O jógu jako životní způsob jsem se raději nezajímal...
„Praktikuješ si?“ zeptala se mě na konci telefonického rozhovoru lektorka, moje učitelka. „Ano,“ odpověděla jsem nejistě. Vnímala jsem totiž, že to poslední dobou není úplně ono, a její otázka spustila kolotoč emocí.
V životě existuje jedno velké úskalí, které nám ustavičně hází klacky pod nohy, a pokud může, zkazí, co se dá. Známe jej všichni a troufám si říci, že čas od času se jej také všichni dopouštíme. Mám na mysli hodnocení. Sebe i ostatních.
